Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Mariánský Sloup (Hostinné)
  • Příběh: Mariánský sloup (Hostinné)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Mariánský sloup (Hostinné)
Smyšlený příběh

Příběh: Mariánský sloup (Hostinné)

Příběh: Mariánský sloup (Hostinné)
❧

Kladivo tesaře Kryštofa narazilo na dubový klín s takovou silou, až mu v uších zalehlo a v ústech ucítil ostrou chuť staré rzi a potu. Kolem dokola se na velkém náměstí tísnili lidé, ale ticho, které padalo z oblohy jako těžký šedý popel, bylo tak hluboké, že by každý slyšel i spadnout jehlu. Všichni hleděli vzhůru k vysokému bílému sloupu, jehož špice se ztrácela v nízkých mracích nad městem.

Zima toho roku třiaosmdesátého sedmého nedala nikomu vydechnout, ale na kamenných stupních pod sochou Panny Marie tekl z lidských těl jiný pot. Horký a úzkostný. Uprostřed kruhu přihlížejících stála paní Sibylla v černém vdovském závoji, který jí vítr rval z hlavy. Její rty se bezvládně pohybovaly v tiché modlitbě, prsty svíraly růženec tak křečovitě, až měl kůži na kloubech bílou jako křída.

Právě sem, k nohám šestibokého soklu, přivedli rychtářovi pacholkové cizince, kterého před rozedněním objevili ležet na dlažbě. Neměl u sebe měšec, neměl zbraň, ani kabát proti mrazu, přestože noční mráz lámal stromy v lesích kolem řeky Úpy. Na sobě měl jen chatrnou košili z hrubého plátna, která však byla podivně suchá a čistá, jako by právě vyšel z čisté světnice a ne z ledového marastu podzimního rána.

Kryštof odložil nástroj, otřel si dlaň o koženou zástěru a přistoupil blízko. Cizinec ležel na kamenných schodech a díval se přímo do slunce, které se marně snažilo propálit skrze mlhu nad střechami domů. Jeho oči byly neobvyklé barvy, připomínaly hlubokou vodu v lesní tůni, kam nikdy nepadl sluneční paprsek.

Kdo jsi a odkud přicházíš, zvolal rychtář Matěj a jeho hlas se třásl strachem, neboť morové rány sice ustaly, ale strach v lidech zůstal hluboko kořeněný.

Cizinec pomalu otočil hlavu. Nedbal na zimu, nedbal na desítky očí, které ho probodávaly z každé strany. Vstal bez jediného zaváhání, jeho svaly se pohnuly s nevídanou lehkostí. Přistoupil těsně k nově postavenému sloupu, zvedl pravou ruku a prstem se dotkl chladného kamene v místě, kde podstavec přechází v samotný hladký dřík.

Město jste postavili pevně, promluvil cizinec a jeho hlas zněl, jako když mluví člověk ze dna hluboké studny. Kamenický mistr odvedl dobrou práci. Ale ochrana, kterou hledáte nahoře, už dávno sídlí jinde.

Paní Sibylla udělala krok vpřed, tvář staženou bolestí z dávné ztráty manžela Viléma. Co tím myslíš, cizinci? Hovoříš v hádankách, zatímco my jsme sem přinesli své modlitby a zlato, aby toto dílo chránilo naše děti před dalším zhoubným morem.

Muž se usmál. Nebyl to úsměv veselý, spíše připomínal hořký závan starého kouře. Podívejte se na tvář světice, na jejíž korunu právě dopadl první paprsek.

Všichni na okamžik zatajili dech. Slunce skutečně prorazilo mraky a osvětlilo bílou mramorovou sochu Panny Marie na samém vrcholu téměř deset metrů vysokého sloupu. Ale v tom světle se stalo něco, co nikdo nedokázal pochopit. Kamenná tvář Panny Marie nebyla otočená k východu, odkud přicházelo ráno, ani k náměstí plnému lidu. Byla otočená dozadu, do prázdného dvora za sousedními domy, kde v té chvíli nestál vůbec nikdo.

Rychtář vykřikl a překonal se křížem. Dav za ním ustoupil o několik kroků zpět, někteří lidé popadzeni panikou padali na kolena. Kryštof pevně sevřel rukojeť svého tesařského kladiva a zatajil dech. Všichni věděli, že socha byla vytesána z jednoho kusu kamene a usazena jeřábem teprve před třemi dny. Nikdo ji nemohl pootočit, nikdo se jí nemohl dotknout bez vědomí mistra.

Cizinec se pomalu otočil zády k nim a vydal se dolů z náměstí, směrem k řece, kde mlha houstla a pohlcovala každou stopu. Nikdo se ho neodvážil zastavit. Nikdo se za ním neodvážil vydat.

Když o chvíli později všichni zvedli zraky k vrcholu sloupu, tvář Panny Marie hleděla opět přesně tam, kam ji sochař předurčil – k východu, na probouzející se město Hostinné. Nikde nebyla stopy po pootočení, kámen byl hladký, neporušený, spáry zalité čerstvou maltou.

Cizinec odešel beze stopy, ale bílý sloup zůstává na náměstí stát dodnes a jeho kamenná tvář občas v podvečerním šeru hledá někoho, kdo by jí odpověděl na otázku, kterou tehdy položil.

✦
Příběh se váže k památce Mariánský sloup (Hostinné) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)