Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Dům U Bílého Koníčka
  • Příběh: Dům U Bílého koníčka

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Dům U Bílého koníčka
Smyšlený příběh

Příběh: Dům U Bílého koníčka

Příběh: Dům U Bílého koníčka
❧

„Kde jsi schoval ty klíče, ty starý blázne!“ zařval Jakub Roden a udeřil pěstí do masivního dubového stolu, až se v pohárech rozlil červený víno. Vzduch v prostorách přízemí byl hustý, prosycený vůní kvašícího hroznu a vlhkým kamenem, který vyzařoval chlad i v největším horku.

Naproti němu stál muž, kterého nikdo v Opavě přesně neznal, ale který už několik nocí obýval horní patro domu. Jmenoval se Matěj z Vranovic, šlechtic s bledou pletí a prsty tak dlouhými a kostnatými, že připomínaly drápy dravého ptáka. Matěj jen lehce naklonil hlavu na stranu a na rtech mu hrál úsměv, který nedostal až k očím. V rukou žongloval s malým, stříbrným předmětem, který v tluměném světle svícek házívěl ostré odlesky na bílé štukové žebry klenutého stropu.

Jakub, majitel domu a muž zvyklý mít vše pod kontrolou, udělal krok vpřed. Cítil, jak mu v krku pulzuje hněv. Ten cizinec přišel do města s tvrzením, že hledá klid pro studium starých spisů, ale od první noci, kdy se usídlil v horním bytě, se v domě začaly dít věci, které popíraly rozum. Služebnice odmítaly stoupat do schodů, protože tvrdily, že slyší šepot v jazyce, který nikdo z nich neznal, a z kuchyně mizely stříbrné lžíčky, aby se následně objevily v místech, kde žádný člověk nemohl být.

„Klíče nejsou v mých rukou, Jakube,“ odpověděl Matěj tichým, zastřeným hlasem, který zněl, jako by v něm křupal suchý list. „Klíče jsou tam, kde patří. V prostoru mezi včera a zítřkem.“

Jakub vyrazil vpřed a chtěl cizince popadnout za límec, ale vteřinu předtím, než ho dosáhl, ozval se prudký zvuk. Nebyl to křik ani ráz, ale zvuk praskajícího skla, přestože v místnosti nebyla jediná rozbitá číše. V ten moment se z horního patra ozvalo dunivé ržení koně. Bylo to tak silné, že se otřesly zdi domu a prach sypal ze stropu přímo do vínýho šenků.

Oba muži ztuhli. V Opavě v renesančních domech koně nespali, a rozhodně ne v pokojích pro šlechtice. Jakub vyběhl ze šenků a vyrazil nahoru, přes mázhaus, kde se zrcadla v omítce odrážela v podivných úhlech a vytvářela iluzi nekonečného chodby. Když vykopl dveře do pokoje Matěje, našel tam jen otevřené okno a rozfoukané papíry.

Matěj z Vranovic byl pryč. Zmizel beze stop, přestože jediné východy z domu byly pod dozorem. Na stole však zůstal ležet jeden předmět. Byl to malý, dokonale vytesaný bílý kůň z neznámého, mléčného kamene, který byl na dotek ledový, i když v místnosti hřálo slunce.

Jakub se pokusil zjistit, kdo byl tento muž, ale nikdo v okolních panstvích o Matěji z Vranovic neslyšel. Jako by se zrodil z mlhy a do ní se vrátil. Jediné, co po něm zůstalo, byl onen bílý kůň a pocit, že dům už nikdy nebude jen obyčejnou stavbou z kamene a dřeva.

Každý, kdo poté v domě přebýval, tvrdil, že v tichých hodinách, kdy město utichne a jen vítr hvízdá v úzkých uličkách, slyší v horním patře tiché ržení a dopad kopyt o dřevěnou podlahu. Nikdo však nikdy neviděl zvíře, které by tam mohlo být.

Jakub Roden se zbytek života snažil zjistit, jaký zámek otevíraly klíče, které Matěj zmínil. Hledal je v tajných přihrádkách stěn a v hloubích pivnice, ale našel jen prázdnotu.

Dnes, když člověk zvedne zrak k fasádě domu, uvidí tam bílého koně. Je to jediné znamení v celém městě, které přežilo staletí. A kdo se zastaví v tichu Dolního náměstí a přiloží ucho k chladné zdi, možná uslyší, jak někde hluboko v domě stále zní tichý, provokativní smích muže, který přišel jen na návštěvu a zapomněl odejít.

✦
Příběh se váže k památce Dům U Bílého koníčka Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)