Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Sousoší Panny Marie (Jaroměř)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Sousoší Panny Marie (Jaroměř)
Smyšlený příběh

Příběh: Sousoší Panny Marie (Jaroměř)

Příběh: Sousoší Panny Marie (Jaroměř)
❧

Ostré narážení dláta do pískovce prořízlo noční ticho náměstí a Jan prudce vydechl, když se mu do vlasů a očí dostal jemný, šedý prach. Matyáš Bernard Braun stál příliš blízko, až jeho těžký dech táhl po chladném kameni a v záři olejové lampy jeho tvář připomínala masku vytesanou z téhož hořického surového materiálu. Mistr se nezastavil, ani když se z horních pater domů ozval první ranní kohout. Jeho oči, podlité krví a neustálým soustředěním, nehledaly jen tvary, ale zdálo se, že se snaží proniknout hluboko do samotného nitra horniny.

Jan, mladý pomocník, který se u mistra učil každé gesto a každý úchop, cítil v hrudi zvláštní tíhu. Nešlo o únavu, ta byla jeho každodenním společníkem. Bylo to cosi jiného, neviditelná napětí, které se kolem tohoto stavícího se sloupu vznášelo jako hustý opar. Městští lidé o mistru mluvili s úžasem, když se dozvěděli, že za své dílo žádá méně, než je zvykem. Říkali, že je to laskavý muž, který se díky svatbě s Marií Alžbětou Miseliusovou cítí v Jaroměři jako doma. Jan však viděl něco jiného. Viděl muže, který jako by za svou práci platil něčím mnohem vzácnějším než zlatými mincemi.

Před několika dny, když se nad náměstím převalovaly těžké bouřkové mraky, se stalo něco, co Jan nemohl zapomenout. Pracovali na reliéfu, když náhlé ticho pohltilo veškerý hluk města. I vítr ustal. V tu chvíli Braun položil ruku na hladký povrch právě dokončeného ramene Panny Marie. Jan uviděl, jak se mistrova dlaň mírně zachvěla. Nebyla to únava. Kamenná postava, která měla být ledovým, nehybným pískovcem, se pod mistrovými prsty na okamžik zachvěla. Nebyl to pohyb kamene, ale něco, co připomínalo tichý, hluboký nádech. V tu vteřinu se z nitra sloupu vyvalovala vůně, kterou Jan nedokázal pojmenovat – směs čerstvě rozkvetlých lilií a mokré, staré země, která nebyla v Jaroměři nikde k nalezení.

Mistr Braun se tehdy ani neotočil. Jenom tiše zašeptal slova, která Jan neslyšel, a jeho tvář se na okamžik rozsvítila podivným, nezemějším klidem. Od té doby se Janovi zdálo, že sousoší žije. Když procházel kolem náměstí v šeru, zdálo se, že světců na balustrádě – svatého Floriána i Jana Nepomuckého – mění své pohledy podle toho, jak se člověk pohybuje. Stíny, které vrhaly jejich sochy, se nespouštěly k zemi tak, jak by měly. Tančily po chodníku v rytmu, který neodpovídal ani jedinému světlu vesnických lucen.

V noci před posledním zkoušením kamenace, kdy se sloup již tyčil vysoko k nebi, Jan zahlédl u základny někoho, kdo tam neměl být. Byla to postava v tmavém oděvu, která stála naproti sousoší a prostě jen hleděla nahoru. Když se Jan pokusil přistoupit blíž, postava se rozplynula v temnotě dříve, než stihl vykřiknout. Jen v tom místě, kde postava stála, zůstalo v kamenné dlažbě horké, jako by tam před chvílí hořel oheň.

Dnes, když se lidé dívají na ten vysoký, šestiboký monolit, vidí jen vrcholné dílo mistra Brauna, dokonalou práci z pískovce, která září v podvečerním slunci. Vidí krásu, kterou si město s úctou chrání. Ale Jan, který už dávno není mladíkem, stále cítí tu neklidnou přítomnost. Když se kolem sloupu protáhne studený vítr, nezná to jen jako pohyb vzduchu, ale jako tiché šustění těžkých látků na kamenných šatech.

Někteří tvrdí, že Braun do kamene vložil svou duši, jiní, že do něj vtiskl tajemství, které lidem nemá patřit. A když se měsíční světlo opře o tvář Panny Marie, někteří přísahují, že v hloubi pískovce slyší tlukot srdce, který neladí s rytmem světa živých.

✦
Příběh se váže k památce Sousoší Panny Marie (Jaroměř) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)