Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Palác Alfa
  • Příběh: palác Alfa

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

palác Alfa
Smyšlený příběh

Příběh: palác Alfa

Příběh: palác Alfa
❧

„Stůjte, vy jste tu být nemohl!“ zakřičel strážce a jeho hlas se rozbil o hladké, bílé stěny pasáže jako kámen o sklo.

Viktor Kopecký se ani neotočil. Stál na horní galerii, kde ho obklopoval chladný vzduch a vůně čerstvého nátěru, který stále ještě lehce štípal do nosu. V rukou svíral starý kožený zápisník a pohledem pronásledoval stín, jenž se právě zmizel v úzké chodbě vedoucí k obytným pokojům. Ten stín se nehýbal jako člověk; klouzal po povrchu betonu s neznámou lehkostí, jako by ho nevážila žádná země.

Viktor kopl do kovového zábradlí, až se ozval kovový zvon, který se rozlehlo hluboko dolů do suterénu, kde právě začínal hluk z kina. Bylo to v únoru roku tisíc devětset třicet dva. Budova byla nová, ostrá, odvážná. Všechno v ní směřovalo dopředu, k budoucnosti, k čistým liniím, které neznají žádnou nostalgii. A přesto Viktor Kopecký, bývalý úředník s obsetem v obličeji a třesoucími se prsty, hledal v tomto moderním zázraku něco, co tam nepatřilo.

„Kdo jste? Co tady hledáte v takovou hodinu?“ strážce byl už u něj, dýchal mu do krku a z jeho úst cítit levný tabák.

Viktor zvedl prst a ukázal do prázdnoty chodby. „Viděl jste ho? Ten muž v šedém plášti? Právě prošel skrze zeď. Tam, kde jsou základy starého domu barona von Freyenfelse.“

Strážce se zasmál, ale byl to nervózní smích. „Tady nejsou žádné zdi, které by šly prostupovat, pane Kopecký. Tady je beton, sklo a železo. Tady je řád. Nic z onoho starého světa tu nezůstalo, všechno bylo srovnáno se zemí, aby mohl stát tento palác.“

Viktor neposlechl. Odrazil se od zábradlí a rozběhl se směrem, kudy stín zmizel. Boty mu klapaly o vyleštěnou podlahu v rytmu zrychleného tlukotu srdce. Proběhl kolem proskleného stropu, skrze který pronikalo šedivé světlo brněnského zimního dne, a zastavil se v místě, kde se pasáž kroutila směrem k náměstí. Tam, v rohu, kde se moderní prostor setkával s neviditelnou hranicí minulosti, našel něco zvláštního.

Na čisté, bílé stěně ležela jediné rudé pírko. Bylo vlhké a vonělo starým prachem a zapomenutými knihovnami, vůní, která do tohoto sterilního prostoru naprosto nepatřila. Viktor pírko zvedl a v tu chvíli ucítil prudký poryv mrazivého vzduchu, ačkoli všechna okna byla zavřená.

„Oni tu stále jsou,“ zašeptal Viktor sám k sobě. „Jenom se schovali do linií, které jich nevidí.“

Z hloubky budovy, ze suterénu, kde se právě promítal film Bílé opojení, se ozval hromadný smích diváků. Ten zvuk však zněl v uších Viktora deformovaně, jako by přicházel z velké vzdálenosti, z jiného století. Podíval se znovu na pírko v dlani a vteřinu poté zmizelo. Rozplynulo se do vzduchu, jako by ho nikdy neexistovalo, zanechávajíc pouze studený pocit prázdnoty v prstech.

Strážce ho nakonec vyvedl ven, do mrazivé ulice Jánské, s varováním, aby se už nikdy nevrátil. Viktor však zůstal stát na rohu a hleděl nahoru na prosklenou galerii. Viděl tam, v horním patře, siluetu muže v šedém plášti. Postava stála nehybně, hleděla přímo na něj a pomalu zvedla ruku k pozdravu. Pak se plynule srazila s bílou stěnou a stala se její součástí.

Viktor Kopecký už nikdy nenašel vysvětlení pro to, proč moderní beton dokáže uchovat stíny těch, kteří v něm nikdy nežili. Jen v lístcích svého zápisníku zanechal poznámku, že některé budovy nejsou jen z kamene a skla, ale jsou mosty, které zapomněly, kam přesně vedou.

Kdo dnes prochází pasáží a cítí náhlý chlad v zátylku, možná právě teď potkává někoho, kdo v tomto paláci zůstal uvězněn pomiędzy dvěma světy.

✦
Příběh se váže k památce palác Alfa Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)