Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Pomník Jana Žižky z Trocnova (České Budějovice)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Pomník Jana Žižky z Trocnova (České Budějovice)
Smyšlený příběh

Příběh: Pomník Jana Žižky z Trocnova (České Budějovice)

Příběh: Pomník Jana Žižky z Trocnova (České Budějovice)
❧

„Je to hrozba, ne pozdrav!“ Karel Dvořák tasil prsty do vzduchu a s prudkostí, která mu v jeho věku už jen stěží dovolovala, vyťukával rytmus do sádrového povrchu. Prach z bílého materiálu mu sedal do vrásek na čele a šupal po rukávech starého saka. V dílně vonělo vlhkostí a kyselým potem z dlouhých hodin práce, zatímco za okny se líně převalovaly roky, které mu nikdo nedal.

Karel se odstupil a přimhouřil oči. Ten jezdec na koni, ten neústupný vojevůdce, nebyl jen kusem hmoty. Byl to jeho životní dluh. Dvě desetiletí. Dvě desetiletí přepsaných návrhů, vyhraných soutěží, které nakonec nikam nevedly, a ticha, které ho obklopilo, když ho ostatní zapomněli. Praha ho nechtěla, soutěže byly plné intrik a on zůstal s svým koněm z Netolic, který v sádře klusal s takovou silou, že se zdálo, že každou chvíli vyrazí ze stolu.

„Kdo ho nakonec přiměje mluvit, Karle?“ zeptal se ho kdysi jeden z kolegů. Karel neodpověděl. Jen stál u sochy a studoval každou řezní řetězu na drátěné košili, každý detail palcátu, aby byla pravda v každém milimetru. Chtěl, aby ten, kdo jednou podvojuje pod tímto koněm, viděl v očích Žižky ne jen vojevůdce, ale člověka, který odmítl ustoupit.

Pak přišel rok 1949. Bronz byl horký, tekutý a neúprosný. Když socha konečně opustila lévárnu, Karel už nebyl tímto hbitým mužem. Ruce se mu třásly, když hmatal po studeném kovu. Věděl, že jeho čas dopalá. Cítil pod prsty chladnoucí bronz, který měl přežít generace, zatímco on sám se pomalu vytrácel z paměti žijících.

„Půjde do Prahy, konečně,“ šeptal si do tmy své pracovny. Byla to jeho poslední naděje, poslední sen o uznání.

Osud však má v rukou vtipy, které nejsou vtipné. Karel Dvořák zemřel v roce 1950, v tichosti, bez fanfár, s pocitem, že jeho dílo je jen putujícím sirotkem. Neviděl, jak jeho Žižka putuje z jednoho města do druhého. Neviděl, jak se o něj hádají úředníci v Praze a jak ho Tábor, kam měl původně směřovat, nakonec nechal proplynout dál.

Když v říjnu 1951 v Budějovicích odhalovali sochu, doprovázely to vojenské přehlížky a nové názvy náměstí. Lidé tleskali moci a tradici, ale nikdo z nich netušil, že ten bronzový jezdec nese v sobě i bolest jednoho muže, který do něj vložil vše, co měl, a který už nemohl slyšet žádný z těch tleskajících tónů.

Karel Dvořák vložil do tváře Žižky gesto hrozby. Bylo to gesto určené nepřátelům národa, ale v hloubi duše to byla hrozba i světu, který zapomíná na tvůrce, jakmile je hotovo dílo.

Dnes kůň stále klusuje na dvou nohách, připraven k útoku, a vojevůdce zvedá ruku k čelu, jako by hledal na obzoru něco, co už dávno zmizelo. Kdo dnes stojí v tom malém parčíku u kasáren, možná spatří v té bronzové tváři něco víc než jen vojenského vůdce. Spatří únavu muže, který utkával svou duši do kovu a který se dočkal toho, že jeho největší triumf stojí na místě, které si nikdy nevybral.

Kov zůstane chladný a nehybný, i když kolem něj plynou desetiletí a mění se režimy. Jen ten, kdo se do očí jezdce podívá dost dlouho, pocítí, že ten největší boj neproběhl na bitevním poli, ale v tichém prachu dílny, kde jeden člověk odmítl vzdát se svého snu.

✦
Příběh se váže k památce Pomník Jana Žižky z Trocnova (České Budějovice) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)