Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Měšťanský Dům Čp. 111/7
  • Příběh: Měšťanský dům čp. 111/7

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Měšťanský dům čp. 111/7
Smyšlený příběh

Příběh: Měšťanský dům čp. 111/7

Příběh: Měšťanský dům čp. 111/7
❧

„Kde jsi to schoval, ty starý blázne, kde je ten klíč!“ zakřičel Matěj a srazil loktem těžký stříbrný svícen z dubového stolu. Kov zazvonil o dlažbu a svítilna zhasla, čímž prostor zaplavil hustý stín. Matěj se prudce otočil k oknu, z něhož viděl mříže boční fasády a vzdálenou věž kostela Nanebevzetí Panny Marie. Vzduch v místnosti chutnal po starém prachu a vysušeném pergaminu.

Jeho bratr, Jakub, jen tiše seděl v koutě místnosti s trámovým stropem a hleděl do prázdna. Jeho oči byly otevřené, ale zdánlivě slepé. V ruce svíral malý kousek modrého hedvábí, který nepatřil do žádného z jejich rodinných šatů. Matěj přistoupil blíž a prudce ho chytil za ramena. Jakub však ani nemrkl. Jen rty lehce pohnuly, jako by šeptal jméno někoho, kdo v tomto městě nikdy nežil.

Matěj opustil pokoj a vběhl do vstupní chodby. Pod nohama mu zněla pevnost pruských kleneb, které tvořily pásový systém tohoto domu. V tichu chodby slyšel jen vlastní zrychlený dech. Zastavil se v podloubí, kde se nad ním klenuly oblouky s okosenými hrany. Vnější svět vnikal dovnitř jen úzkými proužky světla, která vykreslovala tančící prachové částice. V ten moment to ucítil. Vůně jasmínu a mokrého kamene, přestože byla zima a žádný květ v Křížkovské ulici nekvetl.

Z hloubky domu, z místností klenutých plackami, se ozval zvuk. Nebyl to krok, spíše jemné škrábání nehtů o vápennou omítku. Matěj ztuhl. Věděl, že v domě nejsou žádní hosté. Podíval se nahoru k valené konické klenbě schodiště a uviděl něco, co mu zmrazilo krev v žilách. Po stěně, v prostoru mezi kameny, se pohyboval stín. Nebyl to stín člověka, byl příliš dlouhý a plynulý, jako by se snažil vloupat do samotné zdi.

Běžel zpět k Jakubovi, ale když otevřel dveře, pokoj byl prázdný. Bratr zmizel. Na stole však zůstal ležet onen modrý kousek hedvábí a vedle něj ležela mince, která nebyla ražena v žádném známém panství. Byla z neznámého, modravého kovu a místo tváře panovníka měla vyražený symbol oka, které pláče.

Matěj vyběhl do podloubí a začal křičet Jakubovo jméno, ale jeho hlas se odrážel od klenub jen jako prázdný ozvěna. Vtom si všiml, že v jedné ze slepých arkád na boční fasádě, tam, kde jsou okna s mřížemi, stojí postava. Byla to žena v šatech z modrého hedvábí. Její tvář byla zakrytá závojlím, ale její ruka, bledá a průsvitná, ukazovala směrem k půdnímu polopatru.

Když Matěj vyběhl schody nahoru, v plicích cítil pálivý chlad, který nepatřil do tohoto domu. V půdním prostoru našel svého bratra. Jakub stál uprostřed místnosti a hleděl do stropu. Jeho oči už nebyly prázdné, ale zářily podivným, studeným světlem. V rukou držel starý klíč z černého železa, který v domě nikdo nikdy neviděl.

„Oni nás chtěli zpět,“ řekl Jakub hlasem, který zněl jako třeskutání ledu na řece. „Klíč neotevírá dveře ven, ale dveře dolů, do míst, kde čas neexistuje.“

Matěj se pokusil bratra chytit, ale v ten moment se dům otřásl. Nebyl to zemětřesení, byl to hluboký, organický vzdech, jako by samotné zdi domu čp. 111/7 se nadechly poprvé po stovkách let. Vzduch kolem nich zhoustnul a prostor se začal vlnit. V jediné vteřině zmizela žena z arkády, zmizel modrý závoj a Jakub se znovu stal tím tichým, vyčpaveným stínem sebe sama, který už neunesl ani jedno slovo.

Klíč z černého železa však zůstal ležet na podlaze. Matěj ho zvedl a pocítil, jak mu z prstů vyprchává teplo. Věděl, že pokud klíč použije, možná najde bratra, ale zároveň může otevřít bránu něčemu, co v tomto světě nemá být.

Dnes už nikdo neví, kam klíč zmizel a co přesně Jakub slyšel v tichu trámového stropu. Jen ti, kteří v tichosti procházejí podloubím a hledí na okosené hrany oblouků, někdy cítí náhlý poryv vůně jasmínu a pocit, že z mřížovaných oken je někdo pozoruje s nekonečnou trpělivostí.

✦
Příběh se váže k památce Měšťanský dům čp. 111/7 Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)