Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Jordanova Kašna
  • Příběh: Jordanova kašna

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Jordanova kašna
Smyšlený příběh

Příběh: Jordanova kašna

Příběh: Jordanova kašna
❧

„Sněžte to z mísy, vy hlupáci, nebo vás nechám bičovat v koutě náměstí!“ zařval vrchní správce z hradu a jeho hlas se rozlehlel prázdnou plochou Třeboni.

Matěj, mladý pomocník s rukama špinavými od vápna a prachu, se třásl, jak v dlaních svíral těžký kovový kbelík. Stál na třetím stupni kamenného schodiště a hleděl nahoru, kde se z mísy zdobené chrliči s nekonečnou trpělivostí lila voda. Vzduch voněl po mokrém kameni a čerstvě vysekaném pískovci, který v ranním chladu sálal mrazem do dlaní. Byla to nová stavba, vrchol kameníckého umění, kde každá hlavička andílka na válcovém sloupu vypadala, že právě teď otevře oči a začne šeptat.

Matěj se natáhl k mísě, aby naplnil nádobu, ale v ten moment se voda změnila. Už to nebyl čirý proud. Voda, která dopadala do mísy, byla hustá a sytě rudá, jako by někdo do zdroje nalil tisíce litrů nejčistší krve. Matěj ucouzl a kbelík mu s hlučným cinknutím vyklouzl z prstů.

„Pane správče! Podívejte se na to!“ vykřikl chlapec a ukázal prstem na kamenný sloupec.

Správce přistoupil k desetiúhelníkovému základu, tvář zrudlá hněvem, který se však v mžiku změnil v bledý úžas. Rudá tekutina netekla jen z mísy. Vypínala se z každého reliéfu antické hlavy v základně, stékala po lících vysekaných mužů a žen, jako by kamenní lidi rozplakalo něco neviditelného. Nejvíce však zapálilo oči vteřinu poté, když se rudá barva dotkla vrcholového jehlanu. Rožmberská červená růže, vyrytá do kamene, začala v tu chvíli mrhat a zářit vlastním světlem, jako by v ní tlouklo skutečné srdce.

„Kdo to dělal? Kdo jste to do zdroje nalili?“ řval správce a začal Matěje tahat za límec košile, až mu v hrdle zaklopalo.

Matěj jen zběsile kroutal hlavou. Kolem nich se začínali shromažďovat první měšťané. Lidé zmlkli. Nikdo neviděl žádnou trubku, žádné nádoby, žádného vtipáka. Jen ten rytmický zvuk padající rudé vody, který zněl v tichu náměstí jako pomalé tloučení bubnu.

Najednou se z davu oddělil muž v šedém plášti, který zakryl polovinu tváře. Nebyl to žádný z místních. Krokem sebejistého cizince přistoupil k kašně a bez slova položil ruku na jednu z antických hlav v základně. V momentě, kdy se jeho prsty dotkly studeného kamene, voda v mísě okamžitě zčervenala ještě více a s prudkým syčením vyvřísala vzhůru, až do výšky andílků, kde vytvořila krátký, krvavý sloup.

Cizinec se podíval na Matěje. Jeho oči byly neobvykle světlé, téměř průsvitné. „Krev země neleží v zemi, ale v kameni, který ji pamatuje,“ pronesl tichým, chraplavým hlasem.

Než stačil správce zareagovat a chytit neznámého, muž v plášti udělal jeden rychlý pohyb. Dotkl se červené růže na vrcholu jehlanu a vteřinu poté se vše vrátilo do normálu. Rudá barva zmizela, jako by ji někdo v jediný mžik odsál zpět do hloubí země. Voda v mísě byla opět křišťálově čistá, chladná a nehybná.

Cizinec zmizel v úzké uličce za náměstím dříve, než stihli lidé vydechnout. Matěj zůstal stát u schodiště a hledět na své ruce, které byly stále potřísčené rudou barvou. Když se však podíval blíže, zjistil, že to není krev. Byly to drobné, červené krystalky, které se mu v dlaních pomalu rozpouštily a zanechaly po sobě vůni starých knih a hlubokých jeskyní.

Správce se pokusil incident zamlčet, zakázal o něm mluvit a nechal Matěje vyprat všechny kbelíky. Ale od toho dne už nikdo v Třeboni nepil z této kašny s naprostým klidem. Lidé říkali, že když je město příliš tiché, lze v šumu vody slyšet tlukot srdce, které v kameni stále bije.

Kdo dnes položí ruku na chladné reliéfy antických hlav, možná pocítí, jak se pod prsty něco pohnulo, jako by kámen stále čekal na návrat toho v šedém plášti.

✦
Příběh se váže k památce Jordanova kašna Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)