Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Dům U Turků

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Dům U Turků
Smyšlený příběh

Příběh: Dům U Turků

Příběh: Dům U Turků
❧

„Tady to je, pane Beneši, přesně v tomto rohu, kde se kámen setkává s prázdnotou,“ vyhrkl mladý stavitel a ukázal třesoucím se prstem na základové zdi nového domu.

Karel Beneš přistoupil blíž. Vzduch v Praze roku 1881 byl hustý, cítit z něj byl mokrý vápno, koňský trus z blízkého náměstí a ostrý pach čerstvě řezaného pískovce. Stál na rohu budoucí Opletalovy ulice a díval se na své nové sídlo, které právě dostávalo svou novorenesanční podobu. Vše mělo být dokonalé, každá římsa i každý ornament podle plánů Josefa Schulze musely sedět. Jenže v jednom z koutů suterénu, tam, kde se domnívali, že staví na pevném podloží, se dělo něco, co popíralo veškeré zákony řemesla.

Z hloubky základů se ozýval zvuk. Nebyl to hluk města ani praskání sedajících zdí. Byl to rytmický, hluboký tón, připomínající vzdálený úder velkého zvonu, který však nezníl nad městem, ale hluboko pod nohama. Karel se sklonil a přiložil ucho k chladnému kameni. V tu chvíli pocítil, jak se mu v zátylku zvedly vlasy. Zvuk utichl a nahradil ho šepot. Tisíce hlasů, mluvících jazykem, který zněl jako vítr v cypřisech, cizí, vzdálený, přesto přesto neuvěřitelně blízký.

„Co to je za nesmysl?“ vyjel l l Karel a prudce se narovnal. Jeho tvář zruděla, ruka sevřela rukojeť walkingové hůlky tak silně, až mu zbělely klouby.

Stavitel jen pokrčil rameny a ukázal na malou, hlubokou trhlinu v zemi, která tam před hodinou nebyla. Z té štěrbiny neunikal prach, ale jemná, modravá mlha, která voněla po exotickém dřevě a starém pergaminu. Karel se k ní sklonil a v tu chvíli uviděl něco, co mu vyrazilo dech. V hloubce trhliny, v naprosté tmě, blikalo malé zrcadlo. Nebylo to zrcadlo zprava, byla to hladká plocha, v které se neodrážela tvář Karla, ale obraz města, kterého neznal. Viděl kopce, bílé zdi a minarety mířící do jasně modrého nebe, zatímco nad ním kroužily ptáci, jaké v Praze nikdy neviděl.

„To není možné,“ zašeptal.

Sáhl do trhliny, chtěl dotknout se té hladké plochy, ale vteřinu předtím, než ho prsty dotekly, se ozval prudký výstřel z blízké ulice. Karel nadskočil, trhlna se stranou a v ten moment se trhlina s hlasitým mlasknutím zavřela. Zůstal jen hladký kámen a ticho, které bylo až bolestivé.

Karel Beneš se do domu nastěhoval, ale nikdy v něm nenalazl klid. Každý večer, když se město utulilo a v pokojích zhasla světla, chodil do suterénu. Stál přesně v tom místě, kde se kdysi otevřela brána do jiného světa, a tloukl do podlahy těžkou botou. Naslouchal. Čekal na ten tón, na ten šepot, na vůni cizího dřeva.

Vrátila se k němu jen jednou, krátce před jeho smrtí. Našel v jedné z komnat, kde nebyl nikdo, položený malý kousek modrého skla, hladký jako voda v jezírku. Když se do něj podíval, neviděl svou starou, unavenou tvář, ale mladíka s temnýma očima, který na něj z druhé strany zrcadla hleděl s naprostým úžasem a v ruce držel stejný kousek skla. Oba se dívali na sebe přes propast času a prostoru, odděleni jen tlustou vrstvou pražského pískovce.

Karel se chtěl zeptat, kdo je ten druhý, ale sklo v jeho dlani náhle prasklo. Kousky se rozsypaly po podlaze a s nimi zmizela i naděje na odpověď.

Dnes už dům U Turků není. Zmizely zdi, zmizely pokoje i suterén, kde Karel Beneš hledal svou ztracenou bránu. Na jeho místě stojí moderní skleněná stavba, hladká a chladná. Jen lidé, kteří v tichých hodinách procházejí kolem toho konkrétního rohu Václavského náměstí, občas pocítí náhlý závan exotického dřeva a mají pocit, že někdo z hloubky země na ně tichým hlasem volá.

✦
Příběh se váže k památce Dům U Turků Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)