Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Vodní Mlýn Ve Slupi
  • Příběh: Vodní mlýn ve Slupi

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Vodní mlýn ve Slupi
Smyšlený příběh

Příběh: Vodní mlýn ve Slupi

Příběh: Vodní mlýn ve Slupi
❧

„Tady to stojí, ty tlustý nenasytný ptáče! Buď mi vyplatíš každé zrno, nebo ti ty tvé drahé boty z jemné kůže hned teď namočím v náhonu!“

Jakub mlynář s rozkročími stál u těžkého koryta a v rukou svíral hromádku bílé mouky, kterou právě rozptýlil po podlaze. Před ním stál pán z Kunštátu, muž s obličejem rudým jako zralé jablko, jenž se snažil zachovat důstojnost, i když mu z nosu visela trocha prachu. V prostoru mlýna hřmělo. Čtyři obrovská kola v hloubi budovy tloukla do vody s rytmem srdce obřího zvířete, a zvuk byl tak silný, že člověk ho necítil ušima, ale v hrudníku. Vzduchem se vznášel hustý mrak moučného prachu, který chutnal po slunci a zemi, a mísil se s chladným pachem vlhkého kamene a řék.

Pán z Kunštátu vyškrtal prstem do vzduchu. „Můj milý Jakube, ty jsi jen mlynář, ne účetní. Tvůj výpočet je tak nejasný, že by ho nerozloupal ani největší učenec z Oslavan. Jak můžeš tvrdit, že jsi namlel víc, než kolik jsem ti přivezl?“

Jakub se ušklíbl a přistoupil blíž. Znal každou prasklinu v renesančních zdech i každé zakřupnutí dřevěných vřeten. „Pane, voda v náhonu dnes teče zvlášť živelně. Moje kola se točí tak rychle, že v nich zrno skoro pláší. Ale vaše pytle byly... řekněme, že v nich bylo víc vzduchu než pšenice. Já vám neúčtuji váhu, ale úsilí mých kol a čas, který jsem strávil tím, že jsem vás nechal v mém mlýně kázat o své šlechtičnosti.“

Šlechtic zavrčel a zkoumal okolí. Mlýn byl v té době vrcholcem techniky, prostor byl rozlehlý a v každém koutě něco vrčelo, skřípalo nebo plískalo. Pán z Kunštátu se pokusil vypadat nadřazeně, ale Jakub věděl, že muž přišel s prázdnou kapsou a jen s velkým jménem.

„Dobře,“ řekl šlechtic a zúžil oči. „Učiníme dohodu. Pokud dokážeš, že jsi skutečně tak chytrý, jak tvůj jazyk tvrdí, vyřeš mi jednu hádanku. Pokud vyhraješ, zaplatím ti dvojnásobně. Pokud ne, odpustíš mi dluh a já ti dovolím, abys v mém panství mlel zdarma jeden měsíc.“

Jakub přikývl. Věděl, že s takovými lidmi se nemluví o spravedlnosti, ale o sázce. „Poslouchejte, pane.“

„Kde je místo, které dává život, ale samo nemá dýchat, která hýbe kameny, ale nemá svaly, a která krmí tisíce, ale sama nikdy nepozná chuť chleba?“

Jakub ani na vteřinu zaváhal. Podíval se na šplouchající vodu, která s mohutností svalů vtrubila do kol a poháněla celý ten strojní mechanismus. Pak se podíval na svého protivníka a pomalu ukázal prstem dolů, přes podlahu, až k samotnému základu stavby.

„Je to tento mlýn, pane. Voda v něm dýchá za nás všechny, kola jsou jeho svaly a my oba jsme jen zrna, která v něm mlýn mele, až z nás zbude jen prach a pravda.“

Šlechtic ztuhl. Na okamžik vypadal, že chce Jakubovi dát plásek, ale pak se v jeho očích objevilo něco jako uznání. Možná ho pobavila odvaha prostého řemeslnika, nebo ho prostě zlomil ten neustálý hluk vody, který člověka po chvíli přiměje přiznat si cokoli.

„Tvá ústa jsou stejně ostrá jako tvá mlýnská kamena,“ zamumlal pán z Kunštátu. Sáhl do svého vlněného pláště, vytáhl pár mincí a s hlasitým dopadením je hodil na prachovou vrstvu podlahy. „Vezmi si to a už mě neotravuj svou filozofií. Půjdu si dát piva, než mi z toho hluku v hlavě úplně zbydou jen šrotky.“

Jakub sledoval, jak šlechtic odchází ven do slupského vzduchu. Když dveře s hlučným vrznutím dovřely, mlynář se sklonil pro mince a potřel si je o špinavé kalhoty. Pak se podíval na své koly, která stále v rytmu tloukla do vody.

Zatloukl se v koutě mlýna starý pytel, který tam zůstal z předchozího dne. Jakub věděl, že v něm není pšenice, ale něco mnohem vzácnějšího, co mu pomohlo s každým obchodem a každou sázkou. Jenže v ten moment si uvědomil, že v mlýně není sám. V horním patře, mezi trámy stropu, se ozvalo tiché, lidské zakašlání, ačkoli tam nahoře nebyl v tu chvíli nikdo z lidí.

Kdo dnes v Slupi vstoupí do mlýna a přiloží ucho k tichým zdivům, možná ještě uslyší, jak se Jakub směje panu z Kunštátu do ucha.

✦
Příběh se váže k památce Vodní mlýn ve Slupi Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)