Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Brána Usedlosti Čp. 17
  • Příběh: Brána usedlosti čp. 17

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Brána usedlosti čp. 17
Smyšlený příběh

Příběh: Brána usedlosti čp. 17

Příběh: Brána usedlosti čp. 17
❧

„Kde jsi to schoval, ty starý lišáku, kde jsi to schoval!“ Matěj řval tak hlasitě, až se mu v hrdle udělal uzel a z tváře mu vyvstala sytě červená barva. Třásl se celý, zatímco jeho prsty křečovitě svíraly rameno mladšího bratra, který se jen mlčky díval do prázdna.

Kolem nich vznášel se těžký, vlhký pach léta, smíšený s vůní čerstvě vysekzané trávy a hnoje z blízkých chlevů. Slunce pálilo do zad, ale pod klenbou brány usedlosti číslo sedmnáct v Drachkově vládlo chladné, téměř hrobové ticho. Matěj nehledal zlato ani drahokamy. Hledal dopis, který mohl zvrátit osud celého jejich rodu, dopis, jenž jejich otec před smrtí vložil do místa, kde ho nikdo nenajde, pokud nezná tajemství času.

Matěj srazil bratra do prachu. Prach z cesty mu vlezl do úst a chutnal jako železo. Znovu zvedl zrak k bílému štítu, který se nad nimi tyčil jako líc lhostejného boha. Tam, v samém srdci selského baroka, se nacházely sluneční hodiny. Byly vymalovány s precizností, která v té době v kraji kolem Strakonic nebyla běžná. Černé čáry a čísla tvořily mapu, která však neukazovala jen hodiny, ale něco mnohem hlubšího.

„Podívej se na ten stín,“ vydechl konečně mladší z nich, Vít, a ukázal prstem na polokruhlový oblouk. „Otec říkal, že pravda se zjeví jen tehdy, když slunce políbí kámen v okamžiku, kdy se zastaví i tlukot srdce.“

Matěj ztuhl. Věděl, že Vít mluví v hádankách, ale v ten moment se stalo něco, co vyrazilo z řády. Stín gnomona, té kovové tyčky slunečních hodin, se neposouval plynule. V jednu chvíli byl u jedné čáry a v další, během jediného mruknutí oka, skočil o několik centimetrů dopředu, i když slunce na obloze zůstalo nehybně na svém místě.

Byl to krátký, trhavý pohyb, jako by čas v prostoru brány na vteřinu zaklopal. Matěj vrazil dlaně do chladného kamene klenby. Cítil, jak mu pod prsty vibruje zeď, jemný, vysoký tón, který neslyšelo ucho, ale cítila kůže. Vít se zasmál, byl to suchý, nervózní smích.

„Je to tady, Matěji. V tom skoku. Podívej se, kam stín ukázal, než se vrátil zpět.“

Matěj se vrhl k zemi. Hledal v spárách mezi kameny, drolil prsty maltu, rval se s neviditelným nepřítelem. Najednou jeho nehty narazily na něco tvrdého a hladkého. V úzké škvíře, přesně tam, kam v onom podivném okamžiku dopadl stín, byla zasunuta malá, olověná tubusová schránka.

Když ji vytáhl, nebyla prázdná. Uvnitř nebyl dopis, ale jediný kousek pergamentu s narysovaným symbolem, který žádný z nich neznal. Nebylo tam ani slovo, jen znázornění brány, která se otevírala do místa, které nepatřilo do jejich světa. V tu chvíli se nad nimi ozvalo hlasité prasknutí, jako by někdo rozbil obrovské zrcadlo.

Otočili se, ale v dvoře za nimi nebyl nikdo. Jen prázdnota a ticho, které najednou přehlušilo i cvrčení hmyzu. Matěj se podíval znovu na sluneční hodiny. Stín byl nyní v přesně stejné poloze jako před hodinou, přestože slunce už klesalo k obzoru. Čas se v prostoru pod klenbou brány zastavil nebo se začal točit kolem dokola.

Bratři se pohlédli do očí. V tom pohledu nebyl strach, ale hluboký, nevysvětlitelný úžas. Věděli, že právě našli klíč k něčemu, co lidský rozum nedokáže pojmout. Matěj schránku pevně sevřel v dlani a pocítil, jak ho z ní začíná proudit zvláštní, mrazivý chlad, který mu postupně tuhl krev v žilách.

Nikdy už nikdo neviděl Matěje ani Víta opustit prostor usedlosti. Lidé v Drachkově si vzpomínali, jak v onom letě stál u brány hluk a hádka, a pak najednou nastalo ticho, které trvát bude věčně.

Kdo dnes přejde pod tímto klenutým obloukem a zpozoruje stín slunečních hodin, možná pocítí ten samý mrazivý chlad v dlani a uslyší šepot dvou bratrů, kteří stále hledají cestu ven z okamžiku, v němž se čas rozhodl zastavit.

✦
Příběh se váže k památce Brána usedlosti čp. 17 Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)