Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Vila Waldstein

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Vila Waldstein
Smyšlený příběh

Příběh: Vila Waldstein

Příběh: Vila Waldstein
❧

„Zastavte se, prosím, u toho pískovcového sloupu a nikam se nehýbejte!“ zakřičel Jan Vincenc Tirsch a prudce chytil ruku mladého sluhy, který se právě chystal vstoupit do stínu neogotických oblouků. Vzduchem se vznášel pronikavý pach síry smíchaný s vlhkostí Labe, který v tuto chvíli přebíjel i jemnou vůni léčivých vod z pramene Jana Josefa z Thun-Hohensteinu.

Hraběnka Františka Waldstein-Wartenbergová stála jen pár kroků od nich, její šaty z těžkého hedvábí šuměly při každém pohybu. Dívala se s nehybným výrazem na východní průčelí své nové vily, kde se v dopoledním světle zlatila hrubá textura pískovců. Její manžel, Arnošt Karl, stál vedle ní a v rukou svíral starý pergamen, který našel v jedné z pražských knihovn. Jeho prsty se třásly, když ukázovaly na místo, kde se právě teď, v naprostém tichu, začal dít zázrak, který popíral veškeré zákony přírody.

Z neomítnuté zdi vily se začala pomalu vyloupat tenká vrstva kamene, jako by dům dýchal. Z praskliny nevyšel prach, ale proud drobných, křišťálově čistých kapek vody, které netekly dolů k zemi, nýbrž stoupaly vzhůru, proti gravitaci, k nebi. Kapky se v půlmetrovém prostoru mezi zdí a vzduchem vznášely a tvořily dokonalý geometrický obrazec, který připomínal neznámý znak z jedné z Arnoštových archeologických knih.

„To není možné,“ zašeptal Arnošt Karl a udělal krok vpřed. „Tento pískovec je pevný, žádný pramen by nemohl proudit takto vzhůru.“

Františka však neodpovídala. Její pohled byl upřený na vitrážová okna kaple, která v ten moment začala vyzařovat modravé světlo, přestože slunce bylo v jiné části oblobu. V tu chvíli se z hloubi domu ozval zvuk, který připomínal tisíce malých zvonků zvonících současně. Byl to zvuk tak čistý a pronikavý, že Jan Vincenc Tirsch musel zakrýt uši.

Hraběnka pomalu natáhla ruku k vznášejícím se kapkám. V okamžiku, kdy se její prst dotkl vody, obrazec z kapliček prudce zjasnil a následně s hlučným prasknutím zmizel. Zůstal po něm jen vlhký šlem na pískovci a hrobové ticho, které přerušovalo pouze vzdálené volání ptáků z nadstavěného lesoparku.

„Viděla jste to, Františko?“ vyhrkl Arnošt a okamžitě začal zapisovat pozorování do svého deníku. „To byl projev něčeho, co v našich knihách není popsáno. Tato stavba, tento konkrétní pískovec, v kombinaci s vodami z Thunových lázní, musí vytvářet nějaký druh magnetického středu!“

Františka se však na manžela ani nepodívala. Její tvář byla bledá a oči široce otevřené. Pomalu sáhla do svého kláseče a vytáhla z něj malý, starý klíč, který nikdy nikomu neukázala.

„Oni jsou tady,“ řekla tichým, chladným hlasem, který mrazil víc než podzimní vítr z řeky. „Slibali, že se vrátí, až bude dům hotov. Teď už víme, kde přesně v těchto zdech jsou ukrytí.“

Tirsch sledoval, jak hraběnka s neobvyklým spěchem kráčí směrem k opěrné zdi a schodům vedoucím do lesa, přičemž zcela ignorovala svém manžela, který ji snažil se zastavit. Hraběnka v tu chvíli vypadala, jako by ji vedla neviditelná nit.

O několik let později, když už Františka v Karlových Varech vydechla svůj poslední dech, Arnošt Karl stále trávil noci v knihovně vily. Hledal v archivech zmínku o onom znaku z kapek vody, ale nenašel nic. Jediné, co mu zbylo, byla hluboká rýha v pískovcové zdi východního průčelí, která vypadala, jako by ji tam někdo vyryal zevnitř kamene.

Když se později vila změnila v domov pro staré lidi a zdi byly přebarveny a rozděleny novými příčkami, nikdo si nevšiml, že v bývalé kapli, tam, kde dnes visí staré vitráže, stále občas v tichosti zvoní neviditelné zvonky.

Kdo dnes vstoupí do ruiny nebo do tichých chodeb tohoto domu, možná pocítí ten zvláštní chlad, který nepochází z kamene, ale z tajemství, které Františka vzala s sebou do hrobu a které stále tluče v srdci pískovcových zdí.

✦
Příběh se váže k památce Vila Waldstein Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)