Den české státnosti

Vstáváte při poslechu hymny? Vyvěšujete vlajku? Šestý díl STÁTKŮ věnovaný státním symbolům zkoumá, jakým způsobem vzniká jejich význam a kde leží hranice mezi živým rituálem, jeho vyprázdněním a jeho zneužitím. Happening, moderovaná diskuze a prostorové intervence na míru Klubu zastupitelů.SLAVIT STÁTS architektkou a kurátorkou Evou Truncovou otevřeme podzimní blok celoroční série STÁTKY událostí věnovanou státním symbolům, kolektivní paměti a občanským rituálům. Komponovaný program šestého dílu série propojuje happening, moderovanou diskuzi a prostorové intervence na míru Klubu zastupitelů.VSTÁVÁTE PŘI POSLECHU HYMNY? VYVĚŠUJETE VLAJKU?Co nás motivuje slavit státní svátky a dodržovat pravidla spojená se státními symboly? Jednáme z pocitu hrdosti, sounáležitosti a úcty k minulosti, nebo pouze opakujeme naučenou společenskou choreografii? Jednáme vůbec nějak?Událost v režii Evy Truncové se k zářijovému svátku Dne české státnosti vztahuje pozorností ke státním symbolům. Autorka je interpretuje jako proměnlivé kulturní konstrukce, jejichž význam vzniká a udržuje se prostřednictvím opakovaných gest, pravidel a prostorových vztahů: “Státní symboly jsou znaky, jejichž význam vzniká na základě kulturní dohody. Abychom jim rozuměli, musíme tuto dohodu znát a opakovaně ji potvrzovat. Vlajka, státní znak nebo hymna proto nefungují pouze prostřednictvím své vizuální či zvukové podoby. Jejich význam vytvářejí také činnosti, které je doprovázejí: vyvěšování a snímání vlajek a praporů, kladení květin a věnců, stání a usedání, zpěv, mlčení, nebo soustředění pohledu jedním směrem. Stejná gesta, pochody a shromáždění mohou sloužit demokratickým, emancipačním i krajně nacionalistickým účelům. Performativní situace, která je v jednom kontextu vnímána jako důstojná ceremonie, může pouhou změnou místa, aktérů nebo politického rámce získat zcela odlišný význam. Hranice mezi legitimním užíváním, apropriací, protestem a hanobením symbolu proto není samozřejmá, neustále se vyjednává.”JAK VZNIKÁ VÝZNAM SYMBOLU?Klub zastupitelů v areálu brněnské Staré radnice je místem spojeným s politickou reprezentací, institucionálním protokolem a rozhodováním. Prostorové intervence připravené Evou Truncovou na míru tomuto prostoru zkoumají, jak přesunutí, absence nebo změna kontextu ovlivňují význam státního symbolu a naše chování vůči němu. Jaké zacházení se symbolem ještě považujeme za legitimní a co už vnímáme jako překročení hranice důstojnosti?Šestý díl Státků také reaguje na instrumentalizaci státních symbolů politickou mocí, která může jejich význam redukovat na podporu konkrétních ideologických významů. Ukazuje, jak mohou takové přístupy posilovat exkluzivní představy o tom, kdo je a kdo není součástí reprezentovaného společenství. Lze prostřednictvím nového čtení symbolů hledat současné podoby kolektivní identity demokratické společnosti? Kde leží hranice mezi živým rituálem, jeho vyprázdněním a jeho zneužitím? Je možné cítit sounáležitost, aniž bychom museli předstírat úplnou jednotu?EVA TRUNCOVÁJako architektka a kurátorka objevuje a testuje limity oboru zejména prostřednictvím publikování textů a autorských, výstavních a dalších kulturních projektů, na kterých spolupracuje v různých rolích. V doktorském studiu na brněnské fakultě architektury se zabývá projevy ideologie nedemokratických režimů v architektuře, kritickou interpretací a alternativními výklady pozitivistického kánonu dějin architektury. S podporou FA VUT založila a kurátoruje vitrínovou galerii 45 000 l ve veřejné pasáži v centru Brna, kde jsou opakovaně otvírány otázky vystavování a (re)prezentace architektury. Od léta 2024 působí v redakci architektonického časopisu ERA21.