Císařské lázně, dnes také známé jako Lázně I, představují jednu z nejcennějších karlovarských staveb. Tato reprezentativní lázeňská budova se nachází na jižním okraji Karlových Varů na Mariánskolázeňské ulici a od roku 2010 je chráněna jako národní kulturní památka.

Myšlenka na výstavbu důstojného lázeňského zařízení přišla koncem roku 1891 od dr. Karla Bechera, vlivného městského radního a uznávaného balneologa. Na pozemku bývalého pivovaru na břehu řičky Teplé se realizovala stavba podle plánů renomovaného rakouského architektonického atelieru Fellner a Helmer. Ačkoli byl původní rozpočet stanoven na 500 000 zlatých, skutečné náklady dosáhly 985 304,47 zlatých kvůli řešení technických obtíží. Pivovar byl demolován v roce 1893 a budova byla dokončena v roce 1895. Stavba byla předána k užívání 5. května 1895 a slavnostní zahájení provozu se konalo den poté, 6. května. Při ceremonii byla do kovové schránky zazděné pro budoucnost uložena zakládací listina s tehdejšími novinami, katastrálními mapami a dobovými mincemi.

Již v květnu 1898 se budova potýkala s první vážnou zkouškou – požár v podkroví poškodil střechu nad minerálními koupelemi a věžovou masku komínu. Budova byla však brzy opravena. Po vzniku Československé republiky byly lázně v říjnu 1922 přejmenované na Lázně I. Další stavební úpravy suterénních prostor následovaly v roce 1926 a rozsáhlá rekonstrukce určená k celoročnímu provozu probíhala v letech 1948 až 1953.

Budova v historizujícím stylu francouzské neorenesance zaujímá zastavěnou plochu 2800 čtverečních metrů. Nad hlavním vstupem se nachází znak Karlových Varů, pod nímž jsou uvedena jména nejvýznačnějších karlovarských lékařů: Václav Payer, David Becher, Eduard Hlawaczek, Gallus von Hochberger a Rudolf Mannl. Pozoruhodné je, že mezi nimi chybí Jean de Carro, lékař švýcarského původu, jehož zásluhy o propagaci Karlových Varů v západní Evropě byly doceněny až později – v roce 1968 mu byla věnována busta od Josefa Bezděka na odpočívadle hlavního schodiště.

V patře se nachází Zanderův sál, původně určený pro gymnastické cvičení se speciálním nářadím. Dnes slouží jako galerie věnovaná historii lázní a jejich slavným návštěvníkům. Bohatě vyřezávané obložení a nástěnné malby zdobí prostor, přičemž na malbách jsou vyobrazeni významní hosté od renesance do roku 1791, včetně královny Marie Terezie, Johanna Wolfganga von Goethe a Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic. V přízemí se původně nacházela reprezentační cisářská lázeň určená pro císaře Františka Josefa I., okolo zastřešeného dvora pak jednotlivé lázeňské prostory.

Druhá polovina 20. století přinesla postupný úpadek provozu. Koncem 80. let skončil běžný lázeňský provoz a budova sloužila jako kasino a prostředek pro kulturní a společenské akce. Od prosince 2019 do června 2023 prošla budova rozsáhlou celkovou rekonstrukcí za 1,4 miliard korun. V rámci obnovy byl v zastřešeném atriu vybudován nový multifunkční sál od architekta Petra Hájka – originální ocelová konstrukce usazená na šesti nohách, která se nedotýká historických stěn, vyzdobená v červené barvě s pečlivě řešenou akustikou.