Jindřichův Hradec je hrad přestavěný na zámek, který se řadí po Pražském hradě a zámku v Českém Krumlově na třetí místo v českých zámeckých komplexech. Svou rozlohou tří a půl hektaru zaujímá významné místo mezi architektonickými památkami. Komplexu patří vlastní zámek, zámecký pivovar s mlýnem, budova koželuzny, vodní elektrárna a zbytky městského opevnění. Od roku 1995 je zapsán na seznam národních kulturních památek, spravuje jej Národní památkový ústav a je veřejnosti přístupný.

Původní pevnost stála na místě raně středověkého hradiště, které se předpokládá založit v druhé polovině desátého nebo jedenáctého století. Archeologické výzkumy odhalily zbytky dvou stavebních fází opevnění. Samotný hrad založil nejspíše král Přemysl Otakar I. v první polovině třináctého století. Ještě nedostavěnou stavbu však převzal v roce 1220 Jindřích I. z Hradce z rodu Vítkovců, který si užíval přídomky „de Nova Domo" a „de novo castro". Páni z Hradce pokračovali v stavbě, ale nezrealizovali plný původní záměr velkého hradu s obvodovou zástavbou. Raně gotický hrad nakonec dokončil Oldřích I. z Hradce.

Středověké dějiny jsou provázeny spory o vlastnictví. Přemysl Otakar II. jej odňal, avšak páni z Hradce jej po jeho smrti v bitvě na Moravském poli s pomocí Otta Braniborského získali zpět. Václav II. donutil Oldřicha II. z Hradce podepsat listinu o dědictví případajícím koruně. Oldřích III. se roku 1318 postavil na stranu panského odboje vůči králi Janu Lucemburskému, spor však skončil smírně. V roce 1338 nechal vyzdobit vstupní síň malbami se výjevy ze života svatého Jiřího a erby jihočeských rodů. Zemřel v roce 1348 bez velkého politického vlivu.

Páni z Hradce dráždi zámek vlastnili do roku 1604, kdy jej převzali Slavatové. V jejich éře přestal být panskou rezidencí a šlechta jej navštěvovala jen příležitostně během cest z Prahy do Vídně. Slavatové jej vlastnili do roku 1694, poté jej převzali Černínové z Chudelic. Velkým zlomem byl požár v roce 1773, po němž si Černínové nechali opravit pouze nejnutnější prostory pro své úředníky. Rozsáhlá rekonstrukce komplexu proběhla až v první čtvrtině dvacátého století. Dnes je Jindřichův Hradec ve státním vlastnictví spravovaném Národním památkovým ústavem a je přístupný veřejnosti.