Zřícenina hradu Oltářík – dříve označovaná také jako Hrádek – se vypíná na osamoceném tefritovém vrchu Hrádek v Českém středohoří, v okrese Litoměřice. Zbytky hradu jsou chráněny jako kulturní památka a tvoří jeden z nápadných siluetových bodů tohoto sopečného kraje.

Samotné jméno Oltářík je doloženo, ale jeho spojení právě s touto zříceninou je podle historiků pravděpodobné, nikoli zcela jisté. Naposledy se hrad pod tímto názvem připomíná v písemných pramenech v roce 1612, poté jméno upadlo v zapomnění. Lokalitu s názvem Oltářík znovu spojil až František Alexandr Heber. Ohledně původu jména panují mezi badateli dvě teorie: jedni se přiklánějí k dobové zvyklosti pojmenovávat sídla po biblických vzorech nebo abstraktních symbolech, podobně jako Sion, Kalich nebo Panna. Badatelé Ivan Lehký a Milan Sýkora však takový výklad odmítají a navrhují jednodušší variantu – skála, na níž hrad stojí, svým tvarem připomíná oltář, a Oltářík je pak zdrobnělina odvozená zároveň od malé velikosti celého hradu.

Za zakladatele hradu je, bez konkrétních dokladů, považován husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic, který ho nechal postavit nejspíše v letech 1434–1438. K výstavbě ho pravděpodobně vedla potřeba zajistit svá panství v Českém středohoří v době, kdy se ocitl ve sporu s žatecko-lounským svazem. První písemná zmínka o hradu pochází teprve z roku 1450, kdy jej Jakoubek se synem Janem zastavil za 300 kop grošů Janovi z Polenska. Součástí hradního panství byly tehdy vesnice Chrášťany a Děkovka.

Janův syn Mikuláš z Polenska byl roku 1468 nucen Oltářík prodat bratrům Janovi a Oldřichovi Zajícům z Hazmburka. Ti jej využívali především k vojenským účelům – sloužil k ochraně třebenického panství. Podobnou roli plnil hrad i za dalších majitelů, pánů z Illburka, kteří jej získali nejspíše roku 1476, kdy Vilém starší z Illburka dostal do zástavy Třebenice. Roku 1531 Vilém mladší z Ilburka hrad v závěti odkázal manželce Anežce z Helfenštejna. Když v roce 1544 závěť vešla v platnost, byl Oltářík již uveden jako pustý.

Hrad tedy zanikl někdy mezi rokem 1468 a 1544, přičemž způsob jeho zániku není znám. Nelze vyloučit, že postupně chátral a jeho opuštění urychlil požár – nebo mohl vyhořet již jako opuštěná stavba třeba po zásahu bleskem. Po Anežčině smrti hrad neznámým způsobem přešel na Volfa z Vřesovic, který povolil blíže neznámému šlechtici užívat přídomek z Oltáříku. Roku 1612 se místo připomíná naposledy, jako poustka.

Poloha hradu na vysoké skále nebyla dílem náhody: znemožňovala případným útočníkům využít při obléhání dělostřelectvo. Tato volba patřila k prvním reakcím na rozvoj palných zbraní za husitských válek. Hospodářské zázemí hradu tvořily vesnice Chrášťany a Děkovka.

Zřícenina je dnes přístupná po turisticky značených cestách z Dřemčic, Děkovky nebo ze Lhoty. Osamělý sopečný vrch nabízí kruhový rozhled do krajiny Českého středohoří – a právě tento výhled je dnes jedním z hlavních důvodů, proč stojí za výstup.