Na nevýrazné ostrožni v nadmořské výšce 190 metrů v malé obci Chvatěruby v okrese Mělník stojí hrad, který se postupně přeměnil v zámek. Od roku 1966 je chráněn jako kulturní památka. Jeho příběh sahá daleko do minulosti a je plný dramat, finančních problémů a architektonických změn.

Nejstarší doklady o Chvatěrubech vycházejí ze sbírky predikatů od roku 1219 až 1222, kdy jsou zde zmíněni členové rodu Rudigera z Chvatěrub. Tehdejšího panského sídla se předpokládá, že mělo podobu jednoduchého dvorce poblíž kostela. Samotný hrad vznikl zřejmě až v průběhu čtrnáctého století. První skutečná zmínka o něm pochází z roku 1366, kdy patřil pražskému patriciovi Jakši Bolkovi. Na počátku patnáctého století hrad získali Zajícové z Hazmburka, významný šlechtický rod regionu.

Roku 1467 přišel osudný zásah. Royal vojsko na příkaz Jiřího z Poděbrad hrad dobilo a pobořilo. Brzy však byl obnoven a znovu osídlen Řehořem z Hainburka. V roce 1567 jej podrobil renesanční přestavbě Jan z Valdštejna, který zemřel v roce 1576 a zanechal stavbu s výrazně modernějšími rysy. Thirty let později však válka nevybrala ani tuto pevnost. Během třicetileté války jej Valdštejnovy vojáky vydrancovali a vyplenili.

Po válce se s majetkem spojily peníze a ambice. Anna Markéta Kostomlatská z Vřesovic jej zakoupila a v roce 1689 jej odkázala svému manželu Kryštofu Karlovi Voračickému z Paběnic. Na počátku osmnáctého století jejich syn Karel Josef Voračický se oženil s Marií Konstancií, která do Chvatěrub přinesla vkus pro honosnější způsob života. Starý středověký hrad však na takový styl nevystačoval. Proto v roce 1717 podnikl Karel Josef Voračický odvážný krok. Nechal v klášterní skále nalomit na pět set sáhů kamene a pustil se do barokní přestavby. Zbořil jižní a východní stranu hradu a k zůstávajícímu mohytnému zdivu dal připojit nový křídel v barokním slohu. Ambice však překročila možnosti. Majitel se při stavbě natolik zadlužil, že ji nemohl dokončit, a zámek začal postupně padat v zapomnění.

Osud stavby byl poté krutý. Čtvrého července 1752 shodila vichřice velkou část střechy. Finančně vyčerpaný vlastník ji opravil jen ledabyle. Dvacátého devátého září téhož roku ji vítr znovu smetl. V roce 1816 nový majitel panství ze zchátralé budovy nechal vytrhat kamenné ostění dveří a oken a převezl jej do Panenských Břežan. Postupně zbývající obyvatelstvo stavbu rabovalo. Třináctého září 1817 v jednu hodinu po půlnoci se celá střecha východního křídla s hrmotem zřítila do farní zahrádky. Do roku 1820 zůstala budova opuštěna, pak si ji pokusil opravit pražský tesař Rohan, bez trvalého úspěchu. Když stavba začala ohrožovat kolemjdoucí, nechal farář Frolík roku 1891 zbylé zdivo na vlastní náklady zbořit a kamenem zasypat sklepy. Zřícenina se změnila v zahrádku s nádherným výhledem na romantické Povltaví.

Nový začátek přišel až po první světové válce. Roku 1918 zámek zakoupil František Matějovský. V roce 1947 jej stát znárodnil a převzal do svého vlastnictví. Odsud vede cesta k dnešku. Od roku 1991 jsou majiteli manželé Drášilovi z Prahy, kteří stavbu postupně opravují a vracejí jí část původního lesku.

Z původní stavby se dochovala trojdílná struktura. V předhradí stál kostel svatého Petra a Pavla. Zachovala se jižní hradba předhradí s baštou pozdně gotických tvarů, přestavěnou na obytný dům. Hradní jádro odděloval od předhradí šíjový příkop. V čele stojí renesanční palác, který ukrývá v suterénu zdivo původní gotické hradby. Z hradu se dochovala také část mohutné hradby, ostatní stavby jsou však zakryty nedostavěnými barokními křídly. Okolo zámku vede červeně značená turistická trasa. Zámek není veřejnosti přístupný, ale stojí za to projít se po značce a užít si výhledu, který si před dvěma staletími užívali i ti, kteří jej vlastnili.