Zámek Kamenice se nachází v obci stejného jména v okrese Praha-východ, chráněn je jako kulturní památka. Vznik stavby sahá do období, kdy na stejném místě stála středověká tvrz. První písemně doložený majitel, vladyka Ratmír z Kamenice, je zmíněn již v roce 1266. Během následujících staletí si tvrz postupně osvojovaly různé rody – patřila Novému Městu pražskému, později ji získal Ferdinand I., a pak ji vlastnili například Lobkovicové, Pavel Michna z Vacínova nebo potomci dalších šlechtických rodů.

Klíčovým периодом v historii objektu se stal rok 1763, kdy se Kamenice stala letním sídlem pražských arcibiskupů. Během jejich téměř stoletého vlastnictví byla tvrz přestavěna na zámek. Tuto přeměnu uzavřel nákup v roce 1860, kdy si zámek pořídil pražský průmyslník František Ringhoffer II. Jeho syn, František Ringhoffer III., nechal stavbu v letech 1875–1880 zcela přestavět na reprezentativní rezidenci. Přestavbu vedl architekt Jiří Stibral a věnoval jí styl novoanglické gotiky, přičemž zámek obklopil lesoparkem.

Stavba představuje jednopatrovou obdélnou budovu se jedenácti okenními osami na hlavním průčelí, které zdobí šambrány a nadokenní římsami. Fasádu člení rizality se zdvojenými okny a cimbuřím. Vstupní portikus v čtvercovém půdorysu tvoří dva sloupy. Východní průčelí vybavila Stibralova řešení vysokou hranolovou věží a menší čtvercovou rohovou věží. Interiér obsahuje cenné architektonické prvky – terrazzo, železné zábradlí schodiště, klenuté stropy a původní vnitřní okenice.

Rok 1945 přinesl zásadní zlom. Majetek Ringhofferů byl zkonfiskován. V následujících dvou letech se zámek stal součástí tzv. Akce Zámky, kdy jej pedagog Přemysl Pitter využil k záchraně dětí z německých koncentračních a českých internačních táborů. Na kamenickém zámku bylo ubytováno hlavně německé děti, celkově bylo pomocí projektů na pěti zámcích zachráněno 810 dětí. Po válce, v letech 1949–1997, sloužil jako základní škola. Poté jej obec prodala soukromému vlastníku – společnosti Strojmetal Kamenice, která zde chce vybudovat učiliště.

Interiér zámku utrpěl značné škody. Během dvacátého a na počátku jednadvacátého století bylo původní mobiliáře částečně rozkradeno, část převedeno do místních škol. Necitlivá přestavba za italského investora způsobila nejzávažnější poškození. Přesto se dochovaly zmíněné architektonické prvky a čtvercový vstupní portikus.

Ke zámku přiléhá park v anglickém stylu na ploše čtyř hektarů, který v devatenáctém století plynule přecházel do okolní krajiny. Z parkové výzdoby se dochoval kříž s Ukřižovaným z roku 1810, vztyčený arcibiskupem Vilémem Salm-Salmem na památku bývalého hřbitova. V parku stojí neogotický zahradní pavilon s patrovou věží. Po roce 1945 se park postupně chátrá – zmizely fontána a besídka. Nedaleko se nachází kostel sv. Františka Serafinského, jedenáctkrveký raně gotický chrám ze čtrnáctého století, přestavěný na konci devatenáctého století rovněž Jiřím Stibrálem. Kostel je chráněnou kulturní památkou a zůstává v majetku katolické církve, která v něm pořádá sobotní bohoslužby.