Klášterec nad Ohří je zámek stojící na okraji stejnojmenného města v Ústeckém kraji, na levém břehu řeky Ohře. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka. Jeho nynější podoba je výsledkem vícestoletého vývoje od původní tvrze k renesančnímu sídlu a posléze k baroknímu paláci jedné z nejbohatších rodin v zemi.

Počátky stavby sahají do roku 1514, kdy Volf Dětřich z Fictumu zde založil malou tvrz jako zastoupení pro vzdálený hrad Šumburk. Po jeho smrti ji odkázal manželce Markétě ze Rzavého, která spravovala panství za jejich nezletilé syny. Synové Lev a Opl (Volf) z Fictumu tvrz postupně rozšiřovali a opevňovali. Lev, který se později přestěhoval do Klášterce, byl přesvědčeným protestantem a zavedl na okolních farách protestantské kazatele. V šedesátých a sedmdesátých letech šestnáctého století nechal stavbu rozšířit v renesančním slohu a ozdobit dekorativními sgrafitovými omítkami. Po Levově smrti v roce 1577 převzali panství jeho bratři. Kryštof z Fictumu bohatě rozšiřoval majetek – v roce 1592 koupil hrad Himlštejn, později získal Okounov, Horu, Tunkov, Beličov a v roce 1607 zbývající část šumburského panství.

Kryštof z Fictumu se zapojil do stavovského povstání v letech 1618–1620 a jako jeden z jeho direktorů musel uprchnout do Saska. Jeho majetek byl zkonfiskován a 2. června 1623 jej koupil svobodný pán Kryštof Šimon Thun za cenu 117 611 kop a čtrnáct grošů. Thun patřil k nejbohatším šlechtům své doby – vlastnil také Děčín, Bynov a Pětipsy. V roce 1629 byl povýšen do stavu říšských hrabat a začal používat přídomek z Hohensteina. Majetek převzali Thun-Hohensteinové, kterým zámek zůstal až do roku 1945. Michael Osvald Thun-Hohenstein si ho zvolil za hlavní sídlo a na počátku šedesátých let sedmnáctého století zahájil razantní přestavbu celého areálu. Plány pravděpodobně navrhl architekt Carlo Lurago.

Po zestátnění v roce 1945 se zámek otevřel veřejnosti. V jeho prostorech je dnes umístěna expozice porcelánu ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea a pořádají se zde výstavy a koncerty klasické hudby.