Zámek Lysice v jižní Moravě představuje dlouhé staletí architektonických změn od středověkých počátků až do dnešní doby. Stavba stojí na místě vodní tvrze pánů z Kunštátu, rodu, který připojil Lysické panství ke svému vlastnictví před rokem 1320. Kunštátové jej vlastnili dlouhá staletí, přičemž roku 1350 jej získal Kuna III. z Kunštátu a Lysic, který nedaleko vybudoval hrad Rychvald. V roce 1451 panství zdědil Procek z Kunštátu a Opatovic, a z doby jeho panování pochází první zmínka o lysické tvrzi obklopené vodním příkopem z roku 1476.

Vlastnictví zámku se v následujících staletích opakovaně měnilo mezi jednotlivé šlechtické rody. Roku 1521 jej prodal Ludvík Zajímač z Kunštátu Vilémovi z Pernštejna, avšak již v roce 1528 jej Pernštejnové vyměnili s Janem Černčickým z Kácova. Diviš Černčický v padesátých letech 16. století lysickou tvrz nechal přestavět. Roku 1584 se majetek dostal Jindříchovi Březnickému z Náchoda, jehož syn Hron jej přestavěl v renesančním duchu – jeho erb zůstal zachován na východním křídle stavby. Po Hronovi jej zdědil jeho nevlastní bratr Jiří Březnický (1589–1634), který se zapojil do stavovského povstání, později však přeběhl k císaři. Za jeho vlády byla nejspíše vystavěna i zámecká kaple.

Roku 1685 připadl zámek císaři a následně jej koupil rod Serényiů. Tato rodina provedla zásadní barokní přestavbu v letech 1705–1711 pod vedením stavitele Mořice Grimmem, z níž vznikly hodinová věž a sala terrena, které tvoří charakteristické prvky stavby do dnešních dní. Později jej koupil Jan Leopold z Ditrichštejna, který jej brzy prodal rodu Piatiů. Jan Jiří Piati (1692–1759) si jej zvolil za hlavní sídlo své rodiny. Jeho nástupce Emanuel Piati (1729–1807) se potýkal se selskými nepokoji, které vyvrcholily povstáním roku 1783. Po Emanuelovi zdědila panství Antonie Piati (1773–1843), která Lysice proměnila v centrum intelektuálního života, jímž se proslulým stalo zámecké divadlo.

Na počátku 19. století se Lysice dostaly sňatkem do vlastnictví Dubských z Třebomyslic. Emanuel Dubský (1806–1881) se aktivně zapojoval do veřejného života na Moravě a inicioval stavební úpravy zámku podle plánů stavitele Kajetána Vašíčka. Stavbu obklopuje okrasná zahrada s oranžerií a skleníky, kterou doplňuje neobvyklá kolonáda přímo k zámku přiléhající. Během Dubských vlády sem opakovaně zavítala jejich příbuzná, známá autorka Marie, provdaná Ebner von Eschenbach – její jméno nese zámecká knihovna. V roce 1902 vyhořelo severní křídlo a zničilo zámecké divadlo spolu s divadelní knihovnou. Posledním vlastníkem byl Albrecht Dubský (1882–1962), kterému byl zámek v roce 1945 zabaven na základě Benešových dekretů.

Zámek je od té doby ve státním vlastnictví a spravován Národním památkovým ústavem jako chráněná národní kulturní památka. Veřejnosti je přístupný s možností prohlédnout si interiéry a okrasné zahrady, které si uchovávají svůj historický půvab.