Zámek Proseč se nachází v malé vesnici Proseč, jež tvoří část obce Pošná v pelhřimovském regionu. V současnosti zde funguje domov důchodců a stavba je chráněna jako kulturní památka České republiky.

Počátky osídlení pocházejí ze středověku. Proseč je poprvé zmiňována v roce 1362 v souvislosti s osobou Leva z Proseče. Není jisté, zda už v té době existovala opevněná stavba, kterou by později užívala místní šlechta. Postupně se tu usadily další rody – jsou známa jména Viléma, Drslava a Jana Hazmouky z Proseče. Do roku 1415, kdy se uvádí Bohunek z Proseče, existence tvrze je již bezpečná.

Husitské války přinesly do kraje chaos. Tvrz v Proseči patrně zpustla jako mnohá jiná sídla v regionu. Oživení přišlo až postupně. V roce 1457 Bohunek zemřel a jeho závěť určila Proseč Anežce z Dubé. Majetek však nakonec připadl králi Ladislavu Pohrobkovi. Brzy si ho vzal Jan z Házmburka a na Kosti, který roku 1463 prodal Proseč Petru Malovecu z Malovic. Tímto krokem se Proseč stala součástí kamenického panství, což mělo dlouhodobý vliv na její osudy.

Václav Malovec, syn Petra, se zasadil o obnovu a údržbu tvrze. Rod Malovců držel Proseč více než tři sta let, přesně do roku 1759. V tu dobu ji koupil hrabě Adolf Felix Pötting od Jana Víta Malovce. Klíčovým zjištěním je, že v nákupní smlouvě se uvádí slovo „zámek", nikoli „tvrz". To ukazuje, že v průběhu osmnáctého století došlo k barokní přestavbě, jíž se středověká fortifikace proměnila v reprezentativnější stavbu.

Od roku 1803 zámek vlastnil František Vernier. Následovalo období rychlého střídání majitelů. Vzácným svědectvím o podobě stavby je soudní odhad z roku 1818. Podle něho se jednalo o patrovou budovu s dvojicí nárožních rondelů a sala terrenou v levém křídle. Od roku 1861 do roku 1945 jej vlastnila rodina Třebičtích.

V pozdějších dobách si stavba zachovala svůj smysl. V roce 1991 prošla po požáru kompletní rekonstrukcí. Od té doby v ní sídlí domov důchodců, kterým se Proseč stala novým domovem. Zámek tak pokračuje v životě, chráněn jako pamětník bohaté české historie.