Hradiště Libice nad Cidlinou, známé také jako Slavníkovská Libice, je raně středověkým centrem ležícím v okres Nymburk nedaleko soutoku Labe a Cidliny. Vzniklo na počátku devátého století na místě, které bylo osídleno Slovany již dříve. Díky své strategické poloze se stalo důležitým správním sídlem a plnilo tuto funkci až do dvanáctého století, kdy postupně ztratilo svůj význam.

Podoba hradiště dosahuje dvaceti šesti hektarů a jeho majestátnost podtrhuje dramatická stavba s čtyřmetrovými vysokými hradbami, jejichž délka činila asi tři kilometry. Základem těchto obranných struktur byla dřevohlinitá konstrukce posílená opukovou zdí z nasucho kladených kamenů. Přírodní terén přímo obemkla rychlá voda Cidliny, která zde měla převýšení asi šest metrů. Samotné hradiště vyrůstalo ze dvou ploché pahorkù spojených úzkou šíjí, přičemž předhradí postupně překrývá dnešní jádro obce.

Vrcholem rozkvětu se stala polovina desátého století, kdy se na akropoli postavila honosná rezidence tvořená palácem a kostelem. Toto období bylo spojeno s příchodem mocného rodu Slavníkovců, kterého zde umístil v kronice i kronikář Kosmas. Důkazy jejich vlivu nalezneme v mincích razených v sedmdesátých a osmdesátých letech téhož století, nesoucích nápis LUIBUZ. Opevnění leží na významné obchodní stezce spojující Čechy se Slezskem, Vratislavou a dále Baltským mořem. Hojné nálezy jantaru na tamních pohřebištích dokazují intenzivní obchodní kontakty se severním pobřežím.

Osud této dynastie se však obrátil v roce 995, kdy k svátku svatého Václava došlo k dramatickému přepadení. Přemyslovský vojenský oddíl vyvraždil většinu členů Slavníkovského rodu. Ačkoli zde byly nalezeny stopy požáru v kostele a paláci, není jisté, zda přímo souvisejí s touto událostí. Hradiště však i přes ztrátu své dynastie pokračovalo v existenci jako přemyslovské správní centrum. Dalším násilným incidentem byla vražda z devatenáctého listopadu roku 1108, kdy český kníže Svatopluk nechal na Libici zabít kastelána Božeje a jeho syna Bořuta z rodu Vršovců. Nejpozději do roku 1130 plnilo hradiště ještě své administrativní funkce, poté se v písemných pramenech ztrácí. Sídlo knížecího správce se mezitím přestěhovala do předhradí a opuštěná akropole postupně zarostla zapomenutím.

Monumentu se věnovala vědecká pozornost zejména od devatenáctého století. Koncem onoho století jej průzkumem pohřebišť studoval poděbradský lékárník Jan Hellich. Rozsáhlé archeo logické výzkumy vedl Rudolf Turek v letech 1948–1953 a 1967–1973. Od devatenáctého devadesáti let se používají moderní nedestruktivní metody včetně leteckého snímkování, geofyzikálních měření a detekcí kovů. Roku 1961 byla Libice vyhlášena archeologickou památkou rezervací, od roku 1965 se zapisuje jako kulturní památka České republiky a od roku 1989 také jako národní kulturní památka.