Horní brána (také známá jako Pasovská brána, německy Passauer Tor) byla zaniklou městskou bránou v Prachaticích, městě v jihozápadních Čechách. Vznikla ve druhé polovině 14. století spolu se zbudováním městských hradeb jako jeden ze dvou hlavních opevněných vstupů do města. Skládala se z průjezdové věže a předbraní; svými dispozicemi byla značně podobná druhé bráně – Dolní (také Písecké) bráně. Historické prameny ji přímo zmiňují od roku 1376.

Brána měla zásadní obchodní funkci. Procházela jimi trasa zvané Zlaté stezky, která přepravovala sůl z Rakouska do Čech. Obchodní cesta vedla od Horní brány přes Solnou ulici na hlavní náměstí, odtud přes Kostelní náměstí k bráně Dolní. Obě brány byly v roce 1420 poškozeny při husitském obléhání a dobytí Prachatic a musely být následně opraveny.

Roku 1524 proběhla významná renesanční přestavba. Nad bránou byla vybudována nadstavba nazývaná Záblatská nebo Červená bašta, kterou zdobil okrasný štít s plastikou kohouta. Tento nákladný projekt financovali nedobrovolně obyvatelé nedalekého Záblatí, poté co prohráli soudní spor s Prachatickými o pokus přesunout trasu Zlaté stezky. Podobu brány s novou baštou zachytil malíř Jan Willenberg na své vedutě Prachatic z roku 1602.

Během třicetileté války byla brána zazděna jako součást obrany města, následně vážně poškozena a její novější část musela být stržena. Znovu se otevřela roku 1640. V osmnáctém století, kdy opevnění již ztratilo vojenský význam, byly před bránou postaveny dvě kaple – kaple sv. Jana Nepomuckého a větší kaple zasvěcená svatému Antonínu Paduánskému, patronům cestovatelů, koní a oslů.

Stavba postupně chátrala, místní obyvatelé ji částečně rozebrali na stavební materiál a částečně byla včleněna do okolní zástavby. V roce 1858 byla zakreslena, a roku 1860 rozhodnutím městské rady zbořena. Poblíž brány se nacházel Pevnostní rybník, který byl do roku 1881 srovnán se zemí a okrášlovacím spolkem přeměněn na park pojmenovaný podle princezny Štěpánky Belgické. Stal se prvním parkem založeným ve městě.

Archeologický průzkum byl proveden v roce 1993 při výstavbě plynovodu v Solní ulici, kdy byly odkryty částečně zachované základy a vrcholně středověké kamenné konstrukce. Po stavební úpravě Solní ulice v roce 2004 si návštěvníci mohou všimnout zbývajících stopy brány – zachovaných základů, bočních zdí a výrazných rohových pilířů s navazující externí hradbou u domů č.p. 126 a 127. Památku připomínají dvě pamětní desky: první s nápisem „Horní brána" v češtině a angličtině označuje polohu bývalé brány, druhá deska připomíná rekonstrukci Solní ulice.