Na Dómském náměstí v Litoměřicích se tyčí katedrála svatého Štěpána – chráněná kulturní památka a srdce litoměřické diecéze. Není to první chrám, který na tomto místě stál. Ještě dříve zde existoval starší kostel téhož zasvěcení, původně přemyslovská bazilika v románském slohu z 11. století, ve 14. století přestavěná goticky. Právě ten musel ustoupit, když byla v 60. letech 17. století budována nová katedrála jako středisko nově zřízené diecéze.

Nový chrám byl od počátku navržen velkorysně. Navenek působí jako trojlodní bazilika, ve skutečnosti jde však o jednolodní stavbu v barokním slohu, jejíž prostorný dojem umocňují tři průchozí kaple po každé straně lodi. Průčelí bylo původně zamýšleno se dvěma věžemi, které ale nikdy nevyrostly nad hlavní římsu a splynuly s ní. Samostatná věž – zvonice – je s hlavní chrámovou budovou propojena spojovacím obloukem a je podstatně mladší: pochází z konce 19. století. Na statickém zajištění stavby se v průběhu staletí pracovalo zvláště v letech 1716, 1778, 1825 a 1892.

Interiér katedrály patří k jejím největším pokladům. Pochází převážně z doby prvního litoměřického biskupa Schleinitze a dochoval se v pozoruhodné celistvosti. Veškeré vybavení – hlavní oltář, šest velkých oltářů v bočních kaplích, kazatelna, chorové lavice i lavice v lodi, dvě zpovědnice u hlavního vchodu a skříně v obou sakristiích – je provedeno v jednotném černozlatém boltcovém raně barokním slohu. Bohatě zdobená kanovnická stalla nesou znaky biskupa Schleinitze.

Dominantou presbytáře je velký hlavní oltář sv. Štěpána. Zdobí jej rozměrný obraz Ukamenování sv. Štěpána od Karla Škréty (1610–1674), jednoho z nejvýznamnějších malířů českého baroka. V nástavci oltáře visí další Škrétovo plátno – Panna Maria jako královna nebes. Celkem pět velkých oltářních obrazů v katedrále pochází z jeho ruky. Hlavní oltářní obraz byl od listopadu 2010 do dubna 2011 restaurován a po tuto dobu vystaven v Jízdárně Pražského hradu. Pod obrazem Ukamenování stojí krucifix s korpusem ze slonové kosti, který katedrále daroval druhý litoměřický biskup Jaroslav Ignác Šternberk; na podstavci kříže je reliéf sv. Štěpána, označovaný jako augšburská práce. Velké polychromované antependium hlavního oltáře zobrazuje výjev ze života patrona chrámu. Dva mohutné svícny u boku oltáře, zvané serafínky, pocházejí z první poloviny 17. století. Další obrazy v katedrále jsou od litoměřického mistra Josefa Czecha (†1779), Jana Petra Molitora (1702–1756) a dalších malířů.

Pod hlavním oltářem se nachází krypta. Krypty jsou i v každé z šesti bočních kaplí, kde byli pohřbíváni litoměřičtí biskupové a kanovníci tamní kapituly, dokud nebylo pohřbívání v kostelích zakázáno. Posledním biskupem pohřbeným přímo v katedrále byl Jan Adam Bernard Vratislav z Mitrovic. Šest velkých bočních oltářů bylo posvěceno roku 1681 biskupem Šternberkem; menší oltáře u pilířů pořídil převážně biskup Emanuel Arnošt z Valdštejna v letech 1760–1789.

Katedrála je zasvěcena sv. Štěpánu, prvomučedníkovi, jehož liturgická oslava připadá na 26. prosince. Spoluzasvěcení náleží sv. Felixovi ze Sutri (23. června) a sv. Viktorínovi z Amiterna (5. září). Vlastní slavnost k výročí posvěcení chrámu se koná každoročně 20. září – pro návštěvníka se zájmem o živou liturgickou tradici příhodný důvod k výletu.