Kostel Nejsvětější Trojice v Sulejovicích u Lovosic pochází z druhé poloviny čtrnáctého století. Podle dostupných zdrojů se o jeho výstavbu zasloužil Kunat ze Sulevic, muž vysokého postavení ve státní hierarchii. V roce 1379 zastával funkci purkrabího na Ostrém u Benešova, roku 1382 byl jmenován místosudím dvorským a v období 1386–1388 sloužil jako nejvyšší mincmistr. Následně v letech 1387–1391 zasedal na místě nejvyššího písaře. Právě tento mocný představitel dobové elity si tedy kostel nechal vystavět a bohatě jej nadal obročími. Svou skutečnost připomínají dva rodové erby umístěné na jižní straně kostela – erb Kaplířů a erb Kateřiny z Vrábí, manželky Kunáta.

Architektonická podoba kostela vypovídá o dlouhém vývoji budovy. Portál na jižní straně nese rysy vladislavské gotiky s charakteristickým „oslím hřbetem" – hrotem ve vrcholu. Ačkoli se tyto prvky tradičně datují do období 1440–1530, sám portál je umístěn do druhé poloviny šestnáctého století a spojuje v sobě prvky pozdní gotiky se silnými příměsky renesančního slohu. Rodové erby jsou pak v čistě renesančním stylu a byly umístěny až o dvě stě let později – tedy v osmnáctém století – jako vzpomínka na patrona kostela a jeho manželku.

Mezi zajímavosti patří fakt, že od roku 1713 až do své smrti 28. února 1741 žil v blízkosti kostela poustevník Friedrich Niedel, bratr třetího řádu svatého Františka Serafinského. Živobytí mu poskytovalo lovosické panství.

Roku 1788 kostel postihly ničivé následky požáru. Následující obnova trvala dva roky – v období 1793–1795 proběhla přestavba a úprava lodi. Zpráva ze čtyřiadvacátého srpna roku 1887 zmiňuje spisy o této renovaci uložené v knížecím archivu v Lovosicích. Archivní materiál byl nalezen neporušen v plechové tubě ukryté v kupoli, kterou v srpnu téhož roku sundali. V interiéru se až do současnosti zachovaly kamenické práce z doby po požáru, zvláště pak sanktuář a portál vedoucí do sakristie. Vnitřní vybavení pochází převážně z osmnáctého století.

Poslední větší zásah do podoby kostela se odehrál roku 1887, kdy bylo rozhodnuto o zvýšení věže s povolením knížete Jana Adolfa II. ze Schwarzenbergu a biskupa Emanuela Jana Křtitele Schöbela. Stavbu prováděl lovosický stavitel Carl Seeman podle plánu knížecího stavebního úřadu v Cítolibech. Klempířské práce na věži včetně kulovky svěřil mistr Vincenc Hanikirsch. Listina dochovaná z doby obnovy dokládá jména všech důležitých osob i řemeslníků podílejících se na práci.

Dodnes kostel slouží svému původnímu účelu – bohoslužbám – a zůstává svědkem několika staletí českých dějin. Návštěvník zde najde harmonickou směs gotických a pozdějších prvků, které vypovídají o životě kostela přes čtyři věky.