Kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského stojí na Malé Straně v Praze 1, v Karmelitské ulici pod Petřínem. K chrámu přiléhá klášter řádu bosých karmelitánů. Stavba je známá především jako domov sošky Pražského Jezulátka, která jej získala přezdívku a přitahuje poutníky ze španělsky mluvících zemí i z ostatních částí světa.

Původ kostela sahá do počátků 17. století. Na místě, kde dnes stojí chrám, byl v letech 1611–1613 vystavěn pozdně renesanční luteránský kostel Nejsvětější Trojice podle projektu Giovanniho Maria Filippiho. Stavba byla orientována hlavním oltářem k východu se vstupem ze západní, petřínské strany. Situace se zásadně změnila po bitvě na Bílé hoře. Kostel byl uzavřen, avšak řád neobutých karmelitánů jej na přímluvu Dominika à Jesu Maria získal. Dne 7. září 1624 byly první komunity karmelitánů do chrámu uvedeny generálním vikářem Kašparem Arseniusem z Radbuzy. O den později jej apoštolský visitátor minoritů Jan Savonanti zasvětil Panně Marii Vítězné a svatému Antonínu Paduánskému. Volba patrocinia byla hluboko symbolická – propojovala Mariánskou úctu s katolickým vítězstvím v bělohorské bitvě. Koncem října 1624 přišli do kláštera první mniši z Vídně s úmyslem založit noviciát, který byl pro nedostatek financí již roku 1630 přeložen do Mnichova.

Mezi lety 1625 a 1644 prošel kostel zásadní přestavbou. Byla změněna jeho orientace – chrámová loď byla obrácena k západu. Vznikl půlkruhový presbytář s mnišským chórem. Průčelí bylo upraveno podle vzorů italských karmelitánských kostelů Santa Maria della Scala, Santa Maria della Vittoria a kostela sv. Zuzany. Nad vstupním portálem byla umístěna socha Panny Marie v nice. Fasádu zdobí znak karmelitánského řádu a plastický erb zakladatele dona Baltasara de Marradas s maltézským křížem a heraldickými prvky odkazujícími na jeho valencijský původ. Pamětní deska z roku 1659 na boční straně chrámu zachycuje založení poustevny Pražského Jezulátka, kterou darovala ovdovělá hraběnka z Oppersdorfu Alžběta Konstancie. Věž byla dostavěna roku 1669.

Od roku 1641 je v kostele natrvalo umístěna soška Pražského Jezulátka. Postupně jí věřící připisovali zázračné moci. Roku 1655 ji slavnostně korunovala pražský biskup. Úcta k ní se rozšířila postupně po celém světě. Po císařském dekretu Josefa II. z roku 1784 byl klášter zrušen, avšak kostel zůstal jako farní chrám. Karmelitánům se podařilo vrátit se do svého kláštera a kostela až 2. července 1993 po více než dvou stech letech. V posledních létech, mezi roky 2006 a 2023, byla pod vedením restaurátora Mgr. Daniela Talavery provedena rozsáhlá obnova hlavního oltáře.

Dnešní kostel představuje jednu z nejvýznamnějších staveb raného baroka v Praze s bohatým interiérem, jehož mobiliář pochází převážně ze 17. století. Kombinuje architektonickou a historickou hodnotu s živou funkcí poutního místa, které si uchovalo svůj původní duchovní a umělecký charakter.