Římskokatolický farní kostel svatého Prokopa na jižní straně chotětovské návsi představuje charakteristický příklad střídání stylů ve stavbě. Kostel vznikl v gotickém slohu kolem roku 1546 na místě starší církevní stavby pocházející z 14. století. Transformace jeho podoby však přišla v roce 1773, kdy byl celý přestavěn do barokního slohu, kterého se dochoval dodnes.

Stavba je jednolodní a obdélného půdorysu. Nejnápadnější prvkem je průčelní hranolová věž, která se zvolna zužuje do výšky a je v dolní části hladká, zatímco výše ji člení vpadlé rámy. Na vrcholu dominuje charakteristická cibulová střecha. Věž je organicky zakomponována do hladkého průčelí s vysokým štítem. Na triumfálním oblouku kostela se nachází nápisová deska. Vnitřní prostory kryjí různé sklenutí – loď má plochý strop, zatímco presbytář, který je užší a polygonální, je sklenut žebrovým křížem s paprsčitě vloženými klínovými vyhloubenými žebry. Součástí stavby je jižní předsíň a oratoř z roku 1612; presbytář obklopují gotické opěráky a půlkruhová okna. Interiér doplňuje kvalitní zděná kruchta spočívající na třech arkádách.

Nejcennější je bezesporu vnitřní vybavení z roku 1773 v rokokovém stylu. Hlavní oltář je portálového typu, sloupový a zdvojený, nese kopii sázavského obrazu svatého Prokopa. Na stranách jsou busty svatého Václava a svatého Víta. Kredenční oltáříček ozdobuje obrázek svaté Anny v rokokovém rámečku s anděly. Kostel má dva boční protějškové oltáře s obrazem Snímání s kříže na levé straně a obrazem svatého Jana Nepomuckého na straně pravé. Kazatelna je zdobena reliéfy čtyř evangelistů. Zvláštní pozornost si zaslouží prosklený rokokový oltáříček, v němž je vystaven gotický krucifix s gotickým korpusem z 15. století. Nad vchodem do sakristie visí obraz Bolestné Panny Marie v rozvilinovém barokním rámu s medailóny z počátku 18. století. Umělecky kvalitní jsou také lavice vyřezávané v barokním stylu z první poloviny 18. století. Křtitelnice je cínová a pochází z roku 1531.

Na návsi pod kostelem se nachází empírová výklenková kaplička z roku 1819 postavená nad studánkou. Pozornosti si zasluhuje také barokní sousoší Korunování Panny Marie, datované na dobu kolem roku 1730 a restaurované v roce 1936. Na rozcestí směrem na Bezno jsou Boží muka – zděná polygonální kaple s lichými arkádami a kovaným křížem z druhé poloviny 17. století.

Kostel je od roku 1967 chráněn jako kulturní památka. Stejné ochrany se dočkala i nedaleká fara čp. 22. Návštěva odkrývá vrstvení architektonických stylů a připomíná bohatou sakrální tradici českých měst.