Muzeum Kroměřížska je přímým pokračovatelem Městského muzea v Kroměříži, založeného v roce 1933. Svůj současný název nese od roku 1976 a funguje jako muzeum okresní se správou vícero lokalit. Vedle kroměřížských expozic spravuje Muzeum v přírodě v Rymicích s místní tvrzí, hospodářským dvorem a dvěma větrným mlýny. Kolekce muzea pokrývají obory archeologie, historie, národopisu, dějin umění a přírodních věd.

Cesta k založení muzea byla dlouhá a plná neúspěchů. První pokusy o zřízení muzejní instituce se objevují již v šedesátých letech devatenáctého století, ale nedošlo k jejich naplnění. Ani v roce 1886, kdy místní sběratel Hampl věnoval tisícovku mincí muzeu v rakouském Linci, se situace neznamenila. Podobně skončil pokus vysokoškolských studentů z roku 1889. Průlom přichází až v devadesátých letech, kdy se aktivizuje advokát Josef Dorazil. V září 1894 organizuje kroměřížskou národopisnou výstavu, rok poté participuje na hanáckém oddělení Národopisné výstavy československé v Praze. Z těchto akcí si Dorazil uchovává sbírané předměty – od krojů a výšivek až po přírodniny.

V prosinci 1896 vzniká Muzejní a knihovní jednota, která však řádně pracuje především v knihovní části. Od roku 1921 sbírá zámecký knihovník Antonín Breitenbacher předměty pro diecézní muzeum v kroměřížském zámku; po jeho smrti se část sbírky později dostane do Městského muzea. Skutečným podnětem pro založení muzea se stává nákup převážně archeologické sbírky knihtiskaře Jindřího Slováka, k němuž dochází na konci dvacátých let. Slovák zajistí finančním odkazem řádné uložení svých předmětů. Do Kroměříže se přestěhuje učitel a spisovatel Jindřích Spáčil, jemuž se společně se spolupracovníky podaří přesvědčit městskou radu o nutnosti založení muzea.

Kuratoriuo "Městského musea v Kroměříži" je ustaveno 5. února 1933 pod vedením kroměřížského starosty Josefa Jedličky. Sbírkové předměty se instalují ve výstavném domě na Riegrově náměstí čp. 144. Muzeum je otevřeno 4. března 1934. V prosinci 1935 se o muzeu píše jako o zařízení, které čelí finančním omezením a nezájmu veřejnosti – od svého založení jej navštívila jen asi desetina kroměřížských občanů. Ve třicátých letech se sbírky obohacují především díky darům přátel muzea a města.

Druhá světová válka muzeum výrazně narušila. V roce 1940 gestapo zabavilo oddělení "Světové války a národního osvobození" s legionářskými památkami. Přestože byla činnost omezena, muzeum nadále fungovalo a pořádalo výstavy. V listopadu 1943 je uzavřeno a předměty jsou uskladněny v arcibiskupské sýpce u Květné zahrady. Po válce dochází k dalšímu obohacení sbírek, především o konfiskáty z vybavení kroměřížských zámků. Muzeum se v té době několikrát stěhuje, jeho vedení se nakonec usídlí v domě na rohu Riegrova náměstí a Šafaříkovy ulice, bývalé budově pomocné školы.

Muzeum Kroměřížska tak představuje živé svědectví o historii a kultuře regionu, jehož návštěva umožňuje prozkoumat nejen různorodé sbírky, ale také autentické prostředí v Muzeu v přírodě v Rymicích.