Příběh: Smrčina
Bylo to ve stísněném jasné ráno, kdy se Eliška z Neubergu zakrývala pláštěm u okenice a vzduch byl nabit šumem větve lesní, která ležela přes okna. Před jejími očima se rozvinula divná scéna — člověk se skrývali za krovem hradu Smrčina, s výrazem na tvářích, z něhož se jasně četl…
Poslouchejte příběh
Příběh se váže k památce
Smrčina
Zobrazit památku