Příběh: Maxův dvůr
Bylo to ve středu odpoledne, kdy se Jan procházela dlouhými síněmi Maxova dvora, jejichž světelné záhyby byly oslavou tmy a slunce v klasicistním způsobu. V rukou držela hrubě přiléhající kůže na staveních; čerstvost jejich pachy oplývala sladkostí trávy a země, které se za nimi…
Poslouchejte příběh
Příběh se váže k památce
Maxův dvůr
Zobrazit památku