Příběh: zámek Linhartovy

**„Tvá tvář v okně byla jako měsíc v lednu, ale já viděl jen její stíny.“** Křehké sklo pod prsty se rozlomilo jako led, a když se obrátila, na tváři měl jen odraz zámku – tmavý, neúprosný, jako by ho čas sám vysekal do kamene. Věděl, že by ji měl nechat, ale jeho ruce se neposl…