Příběh: Ždánov

**„Tvá tvář svítí jako měsíc v lednu, ale já vidím jen jeho stíny.“** Toto slovo neřekla, ale její prsty se v jeho dlaních stáhly jako zbláznělé hady. Křeslo pod nimi skřípalo, jako by se zámek chtěl roztrhat na kusy, aby se vyhnul tomu, co se v té chvíli dělo. Vůně starého dřev…