Příběh: evangelický kostel ve Zlíně

**Když jsem vstoupil do kostela, věděl jsem, že mě někdo sleduje.** Neviděl jsem nikoho, ale vzduch se mi zachvěl jako po úderu neviditelné ruky. Šel jsem po mramorových schodech, které voněly jako staré kniha – směs prachu, vosku a něčeho sladkého, jako by někdo předtím rozlil…