Příběh: kostel svatého Aloise Gonzagy

**Když se Jan Kopecký dotkl dveří, zůstal stát a zadržel dech.** Dřevo bylo mokré od rosy, jako by ho někdo před chvílí vyndal z řeky. Zvuk jeho vlastního dýchání se mu zdál hlasitý jako buben v noci. Věděl, že by neměl vstoupit. Ale dveře se otevřely samy. Nebylo to vítr. Nebyl…