Příběh: kostel svatého Ducha (Šumná)

**Dveře kostela se zavřely za ním s takovým tichým cvaknutím, že mu to připomnělo dětskou hračku – jako by se svět uvnitř a venku rozloučil navždy.** Vzduch mu v hrdle hořel, ale ne od slz. Od toho, co se mu nepodařilo říct. *Znovu.* Tohle slovo mu teď leželo v ústech jako kámen…