Příběh: Vysoká škola Sting

„Pane mlynáři, vaše mouka je tak lehká, že bych ji mohl vyfouknout jako peří!“

Mlýn Sting na břehu potoka se chvěl od smíchu, ale starý Jarek, majitel, jen pokrčil rameny a zamířil k váze na stolu. „To je proto, že ji prosíváte přes dva plátna a pak ji ještě přeléváte přes síto, jakoby jste čaroděj. Ale co když vám řeknu, že vám za mouku zaplatím… v pivu?“

Šlechtic Vilém z Kunštátu se usmál, ale jeho oči zůstanou ostře. „Pivo? Vy, mlynáři, máte raději peníze než slávu. Co když vám nabídnu… účetnictví?“

Jarek se zastavil, jako by ho uhodilo kladivo. „Účetnictví? To je jako počítat zrna písku v moři! Kdo by to chtěl?“

„Já,“ řekl Vilém a položil na stůl knihu s vyřezávaným zlatým křížem. „Chci, abyste mi vedl můj majetek. Ale ne jako každý hlupák – já chci, aby to bylo… *kreativní*.“

V mlýně se rozhostil nepříjemný zápach vlhkého dřeva a starého sena. Jarek vzal knihu a prolistoval ji. Na stránkách byly jen čísla, ale mezi řádky se vznášela nějaká tajemná značka, jako by je tam napsal někdo, kdo uměl číst i to, co ostatní nevidí.

„Co to má znamenat?“ zeptal se Jarek a ukázal na symbol, který vypadal jako spirála s křížem uprostřed.

Vilém se usmál. „To je jen… můj způsob, jak si pamatovat, kde jsem utratil. Ale vy, mlynáři, jste chytrý. Možná byste našel lepší způsob.“

Jarek zamyšleně poškrábal hlavu. „Pane Viléme, já sice umím počítat pytle pšenice, ale účetnictví… to je jako vařit kaši z kamene. Ale když mi slíbíte, že mi zaplatíte ve stříbře a ne v tom vašem divném pivu, které pije vaše strýcové a pak se modlí na stromy, tak… možná bych se pokusil.“

Vilém se rozesmál. „Stříbro máte! A ještě něco navíc – když mi za rok dokážete, že mé statky vydělávají víc než předtím, dostanete mou starou vodní pohonku, která je starší než vy sami.“

Jarek se podíval na potok, který se klidně vine kolem mlýna, a pak na Vilémovu pohlednou knihu. „A co když vám řeknu, že vám za rok ukážu, že vaše statky vydělávají *přesně* tolik, kolik chcete vy – ani o hřivnu víc, ani o hřivnu méně?“

Vilém zvedl obočí. „To by bylo účetnictví s magií.“

„To by bylo účetnictví, které ani vaši úředníci nepochopí,“ odpověděl Jarek a schoval knihu do kapesníku. „Ale teď mi řekněte – proč vlastně chcete, abych vám vedl vaše peníze? Vy jste šlechtic, máte sluhy, kněze, astrology…“

Vilém se náhle ztichl. Potok za oknem se zdál být najednou hlubší, tmavší. „Protože můj otec umřel, když mu někdo ukradl účetní knihy. A já si myslím, že to byl někdo, kdo uměl počítat lépe než ostatní.“

V mlýně zavládlo ticho, přerušované jen šustěním vody a vzdáleným cvrkotem koní na cestě. Jarek si uvědomil, že právě podepsal smlouvu nejen na účetnictví, ale možná i na svou budoucnost.

„Tak dobře, pane Viléme,“ řekl nakonec. „Ale za jednu podmínku – vy mi zaplatíte i za mou chuť k dobrodružství. A když se ukáže, že jste měl pravdu, tak si vezmu vaši pohonku… a vaše tajemství.“

Vilém se usmál, ale jeho úsměv byl chladný jako led na potoce. „Dobře. Ale pamatujte – v těchto krajích se někdy peníze počítají jinak, než myslíte.“

Když šlechtic odešel, Jarek zůstal stát u okna a díval se, jak jeho kočár zmizí za zatáčkou. Potom vzal knihu a otevřel ji na první stránce. Tam, kde měly být čísla, byly jen slova:

*„Kdo počítá lépe, ten vládne.“*

Jarek se zasmál. „Takže teď počítám já. A já vládnu… alespoň svému mlýnu.“

Ale když večer seděl u stolu a snažil se pochopit, jak se dá z peněz udělat něco víc než jen peníze, přišel k němu jeho syn a řekl: „Táto, co když ty čísla nejsou jen čísla?“

Jarek vzhlédl a uviděl, že jeho syn drží v ruce stejnou knihu – ale tentokrát byla plná jiných symbolů, které tam předtím nebyly.

„A co když jsou to… klíče?“ zeptal se syn.

Jarek se podíval na knihu a pak na potok, který se klidně vine kolem mlýna. „Tak možná je čas zjistit, co všechno se dá počítat.“

A když se o několik dní později Vilém z Kunštátu vrátil, našel na svém statku novou knihu – a na první stránce bylo napsáno:

*„Dlužím vám jednu pohonku… a možná i svou hlavu.“*

Mlýn Sting se pořád tam stojí, ale někdo říká, že když je noc klidná a potok šeptá, slyší se z jeho stěn šeptání čísel, která nikdo nepochopil. A Jarek? Ten už dávno není mezi živými. Ale jeho syn… ten se stal účetním pro krále.

A když někdo zeptá, proč mlýn Sting voní jako staré pergameny a staré tajemství, tak mu jen řeknou: *„Protože peníze a magie se někdy mísí lépe než pivo a mouka.“*