Příběh: Dům čp. 224
Blesky se sotva skrývaly za mraky, když Janek Rychlý zároveň chvěl a usmíval, neboť chtěl hned vyslechnout slova dívčina. Jeho ruce si držely nesnesitelnou tíhu pluhu — vše se zdálo nepodstatné ve srovnání s nadcházející dohodou. "Jak jsi mohla pochybovat o mé čestnosti, Markéto?…
Příběh se váže k památce
Dům čp. 224
Zobrazit památku