Příběh: železniční viadukt v Červených Pečkách

Pusť mě, Antoníne, už je pozdě! Eliška vytrhla ruku z jeho sevření a její prsty dopadly na studené, hrubé železo zábradlí. Stáli uprostřed kamenného oblouku, který se s nepřirozenou elegancí kroutil jako zmije nad hlubokým údolím. Pod nimi v mlze šuměl Chotouchovský potok a vítr…