Intro

Nad Vltavou se pomalu probouzí den,

Praha si protahuje věže, jako by to byl jen sen.

Verse 1

Nad Vltavou se vypíná Pražský hrad,

největší na světě, to ti řeknu rád,

Karlův most nese sochy, kroky, davy,

a orloj na Staromáku hraje do únavy.

Libuše nám z vrchu skály věštila slávu velkou,

no, nebyla skromná, to jí přiznám s chutí lehkou.

Chorus

Praho, Praho, stověžatá paní,

Vltava ti večer potichu hraje,

Hrad tě chrání, orloj bije za svítání,

jsi to srdce, co bije v každém kraji.

Verse 2

V Josefově kamenná ulička tichem dýchá,

z Petřína celá Praha se pod tebou pýchá.

Jedni fandí Spartě, druzí zase Slavii,

hádaj se, i když spolu vlastně stejně tráví.

Pražákům se městu láskyplně říká Prágl,

i když to slovo vlastně z Brna k nám sem táhlo.

Chorus

Praho, Praho, stověžatá paní,

Vltava ti večer potichu hraje,

Hrad tě chrání, orloj bije za svítání,

jsi to srdce, co bije v každém kraji.

Bridge

Turisti se tu množí rychlejš než holubi na mostě,

ale i tak je ta Praha furt jenom naše, prostě.

Vyšehrad shlíží z výšky, tichý, hrdý sám,

a Vltava dál teče tam, kam vždycky, znám.

Chorus

Praho, Praho, stověžatá paní,

Vltava ti večer potichu hraje,

Hrad tě chrání, orloj bije za svítání,

jsi to srdce, co bije v každém kraji.

Outro

Nad Vltavou zase svítá nový den,

a Praha si to zpívá sama pro sebe jen,

stověžatá, věčná, trošku bláznivá,

Praho má zlatá, buď navždycky živá.