Chopinova 4 Rodinný dům

Vítejte v jedné z nejkrásnějších čtvrtí našeho hlavního města, v srdci pražských Vinohradů. Stojíte právě před budovou v ulici Chopina číslo čtyři, která svou elegance a vyvážeností okamžitě přitahuje pozornost každého, kdo kolem ní prochází. Zastavte se na chvíli, nadechněte se a nechte se pohlcovat atmosférou tohoto místa. Před vámi se tyčí dům, který není jen obyčejnou zástavbou, ale skutečným svědectvím své doby, kdy se v Praze prolínal ambiciózní obchodní duch s nejvyššími estetickými nároky.

Když se podíváte na tento objekt, vidíte výsledek spolupráce několika významných tvůrců. Pojďme se společně vrátit v čase o více než sto let zpět, do doby, kdy se zde začal hloubit základ. Stavba tohoto domu začala v roce tisíc devětistě osm. V té době šlo o ambiciózní projekt, který měl sloužit dvěma různým účelům. Prvním z nich bylo sídlo nakladatelství Jana Laichtera, což byl muž s velkým vlivem v oblasti knižního trhu. Druhou částí domu byly byty pro nájemníky, tedy takzvaný činžovní dům. Tato kombinace pracovního prostoru a obytných prostor byla v té době poměrně běžná, ale zde byla provedena s neobyčejnou péčí o detail.

Hlavním mozkem celého návrhu byl slavný architekt Jan Kotěra. Pokud znáte českou architekturu, víte, že Kotěra byl jedním z nejvýznamnějších představitelů moderního směřování v našich zemích. Právě jeho rukou byla tato budova navržena tak, aby vyjadřovala stabilitu, modernost a zároveň vkus. Výstavba trvala dva roky a byla úspěšně dokončena v roce tisíc devětistě deset. Později, v roce tisíc devětistě třicet sedm, se budova mírně změnila, když k ní bylo přistavěno čtvrté patro, aby dům lépe odpovídal tehdejším potřebám a rozvoji okolí.

Nyní se prosím podívejte pozorně na průčelí domu. Vnímejte jeho rytmus a způsob, jakým zapadá do ulice. Ačkoliv se dnes můžeme soustředit na celkový dojem, doporučuji vám vnímat budovu jako celek. Jan Kotěra zde vytvořil harmonii, která je typická pro jeho styl. Pokud se podíváte blíže na detaily fasády, uvidíte precizní práci, která měla vyvolat dojem prestiže. Právě tato budova měla být vizitkou nakladatelství Jana Laichtera, místem, kde se setávala kultura a vzdělanost.

Pojďme nyní v duchu vstoupit dovnitř, i když zůstáváme venku. Představte si, jaký pocit musí mít návštěvník, když překročí práh tohoto domu. Interiér je totiž stejně fascinující jako jeho vnější vzhled. Dominantou vnitřních prostor je prostorná písárna, kde se dříve psaly a připravovaly knihy, které následně putovaly do rukou tisíců čtenářů. Je to místo, kde se v tichu a soustředění tvořila historie českého tiska.

Ale skutečným klenotem, na který byste si měli přijít vzpomínout, je bohatě zdobená schodišťová hala. Představte si široké schody a stěny, které nejsou prázdné, ale zdobí je výmalba od Františka Kysely. Tento umělec dokázal prostor proměnit v galerii, která doprovází každého, kdo stoupá do vyšších pater. K tomu všemu zde najdete nádherný lustr, který vyšel z dílny Františka Anýže. Tyto prvky dohromady tvoří prostor, který není jen funkční, ale je skutečným uměleckým dílem.

Když mluvíme o lidech, kteří s tímto místem byli spjati, nesmíme zapomenout na jména, která v podkladech najdeme. Kromě architekta Kotěry se na podobě domu podíleli i Pavel Janák a Josef Záruba Pfeffermann. Jména jako František Anýž nebo Ladislav Horáček jsou připomínkou řemeslné preciznosti, která byla v té době standardem. Jan Laichter, jako zakladatel a majitel, chtěl dům, který by reprezentoval jeho status a úspěch v podnikání. Všechny tyto osobnosti společně vytvořily místo, které přežilo desetiletí a stále nás fascinuje.

Nyní vás chci upozornit na jeden detail, který možná na první pohled přehlédnete, ale je velmi důležitý. Podívejte se na prostor kolem domu. K objektu patří architektonicky pojatá zahrádka. V dnešní husté městské zástavbě jsou takové kouty vzácností. Tato zahrádka není jen estetickým doplňkem, ale je oficiálně součástí památkové ochrany. Je to malý oázový prostor, který dává budově prostor dýchat a vytváří příjemný přechod mezi soukromým prostorem domu a veřejnou ulicí.

A nyní přicházíme k části, která možná vyvolá ve vás zvědavost. V rámci historie tohoto domu existuje jedna zajímavost, která zůstala nedokončená. Pokud se podíváte na průčelí, možná si začnete přemýšlet, zda tam něco chybí. A máte pravdu. Původně měly být na průčelí dvě dekorace, které však z různých důvodů nikdy nebyly realizovány. Je to taková malá architektonická záhada, připomínka toho, že i ty nejdokonalejší plány se v praxi někdy změní nebo zůstanou jen na papíře. Tato nedokončenost však domu nic nebere, naopak mu dodává určitý lidský rozměr.

Když se nyní znovu podíváte na celý dům, vnímejte ho jako vrstvený příběh. Od prvního kamene položeného v roce tisíc devětistě osm, přes období rozkvětu nakladatelství, až po pozdější nadstavbu čtvrtého patra. Je to budova, která s sebou nese vůni starých knih, zvuk psacích strojů v písárně a tiché kroky v schodišťové hale. Je to místo, kde se setkává funkcčnost činžovního domu s vysokým uměním architektury a malířství.

Doporučuji vám nyní ještě chvíli zůstat na místě a zkusit si představit, jak vypadala tato ulice před stoletím. Jaké vozy sem projížděly, jaké oděvy nosili lidé, kteří vstupovali do Laichterova domu a jaký byl pocit z první návštěvy téteřšího nakladatelství. Vnímejte kontrast mezi klidem zahrádky a dynamikou pražských Vinohradů.

Tímto končíme krátkou prohlídku tohoto konkrétního místa. Doufám, že jste si užili tento pohled do minulosti a že vás Laichterův dům zaujal svou elegancí a historií. Nyní už je na vás. Můžete se pomalu vydat dál prozkoumat krásy této čtvrti, která je plná podobných skvostů. Sledujte detaily, dívejte se nahoru na fasády a nechte se vést atmosférou tohoto nádherného města.

Děkuji vám za pozornost a přeji vám příjemnou pokračující procházku Prahou. Na shledanou.