Kostel svatého Jakuba (Domaslav) Kostel

Kostel svatého Jakuba v Domaslavi je pozoruhodnou barokní památkou, která se nachází v obci Domaslav u Konstantinových Lázní v Plzeňském kraji. Je to jednolodní stavba zakončená presbytářem orientovaným na východ, k němuž přiléhá věž zakončená barokní bání. Kostel je chráněn jako kulturní památka od roku 1964.

Existence kostela v Domaslavi je doložena k roku 1357, ale o podobě středověkého kostela nejsou žádné zprávy. Stávající barokní kostel byl postaven počátkem 18. století jako kompletní novostavba. Celý kostel je dílem jedné stavební etapy a jeho stavba byla dokončena asi v roce 1716. K barokním konstrukcím a prvkům náleží krovy, klenby, štíty lodi, zvonová stolice, kruchta, členění fasád, portály i okna.

Kostel sloužil jako farní nejen obyvatelům Domaslavi, ale také těm z okolních obcí Zádub a Lomy a z dnes již zaniklého Milkova. Domaslavská farnost existovala od roku 1352. V období reformace začala Domaslav spadat pod faru v Lestkově, vlastní fara byla v obci obnovena v roce 1708. Po skončení druhé světové války došlo v regionu k poklesu počtu obyvatel v důsledku vyhnání českých Němců. S tím souvisí také zrušení domaslavské farnosti ke konci roku 1949.

V osmdesátých letech 20. století žil na bývalé faře páter Chroust, kolem něhož se zformovalo společenství mladých věřících, kteří za ním dojížděli z větších měst. Jejich aktivity byly důležitým základem pro další život fary a kostela. Od roku 1998 o kostel i přilehlou faru a farní zahradu pečuje Spolek Domaslav, který zde rovněž pořádá kulturní akce či setkání domaslavských rodáků a jejich potomků z řad vysídlených českých Němců.

Exteriér kostela se vyznačuje pojetím v duchu střídmého, klasicizujícího baroka. Kostel má jednoduché průčelí zdobené sochou světce a latinským nápisem, který dokládá zasvěcení sv. Jakubu Většímu i rok výstavby. Vnitřní prostor kostela je střídmý, loď je zakončena plochým stropem zdobeným výmalbou a opatřena po obou stranách trojicí rozměrných vitrážových oken. Chátrání kostela ve druhé polovině 20. století se podepsalo i na původním vybavení, přesto se v kostele dochovala trojice oltářů včetně částí původní umělecké výzdoby, kazatelna přístupná z horního patra sakristie, nástěnné malby, dřevěné lavice, balustrády a kruchta s varhanami. Varhany byly funkční ještě na počátku 21. století.

Kostel je veřejnosti přístupný při občasných bohoslužbách, kulturních akcích či během Noci kostelů. Je pozoruhodný svou jednoduchostí a střídmým pojetím v duchu klasicizujícího baroka. Je to skutečná skrytá perla, která stojí za návštěvu.