kostel svatého Jakuba Většího (Mezilesí) Kostel

Kostel svatého Jakuba Většího v Mezilesí patří mezi kulturní památky České republiky a tvoří jej i kamenný kříž stojící u budovy. Jde o filiální kostel římskokatolické farnosti Lukavec, která se o něj stará dodnes.

Původ kostela sahá hluboko do středověku. Jeho první písemná zmínka pochází z roku 1384, kdy je uveden jako kostel farní. Stavba vznikla v raně gotickém slohu, jehož znaky si dodnes zachovává. Okolo kostela býval některdy hřbitov, kterým byla v minulosti lemována řada lidských osudů. Historie stavby není lineární – v průběhu staletí si vyžádala zásadní úpravy. V druhé polovině 16. století prošel kostel první z větších přestaveb, kterou následovala další významná rekonstrukce v 19. století. Tyto zásahy přispěly k dnešní podobě stavby a odrážejí vývoj architektonických trendů své doby.

Architektura kostela vypovídá o jeho dlouhé existenci i o modifikacích, kterými prošel. Stavba stojí na místě vyvýšeném a nachází se blízko severozápadního okraje intravilánu obce, čímž si zachovává tradiční polohu vesnického kostela. Jeho struktura je jednoduchá – má jednu chrámovou loď, kterou doplňuje presbytář uzavřený trojboce s valenou klenbou s lunetami. Tímto řešením presbytáře si kostel uchovává gotické prvky svého vzniku. Další části stavby se vyvíjely podle potřeb liturgie – sakristie je vybavena křížovou klenbou.

Vnitřní zařízení kostela vypovídá o jeho osudu v pozdějších věcích. Zatímco původní gotická architektura zůstala zachována, interiér se postupně obměňoval. Vnitřní vybavení je barokní povahy, což odpovídá přestavbě z 16. a následujícího století. Nejvýraznějším prvkem je hlavní oltář, jehož vzhled patří rokokovému stylu. Obraz umístěný na tomto oltáři pochází z druhé poloviny 19. století; jeho autorem je předpokládaně Bedřich Kamarýt, jehož jméno je spjato s českou sakrální malbou. V chrámové lodi se nachází náhrobník z roku 1766, který je svědectvím o podobě kostela a životě farnosti během století dlouhého trávení těchto prostor.

Kostel svatého Jakuba Většího reprezentuje kontinuitu českého duchovního života od pozdního středověku po dobu současnou. Návštěvník zde nenajde sice rozpustilý lesk velkých katedrál, ale právě toto vesnické měřítko, organické rozrůstání stavby a vrstvení stylů tvoří kouzlo místa. Půvabná poloha na vyvýšeném terénu, gotické základy snoubené s barokní náplní a památky uložené v jeho prostorech dělají z mezilesího kostela zajímavou zastávku pro každého, kdo se zajímá o českou sakrální architekturu a její osudy.