Jilemnická radnice Radnice

Radnice v Jilemnici, nacházející se v okrese Semily, je klasicistní budova umístěná na jižním konci západní fronty Masarykova náměstí. Je chráněna jako kulturní památka a vyniká svou dominantní věží a jedinečným hodinovým strojem.

Pravděpodobně stojí na místě původní středověké rychty. První zmínka o radním domě pochází z roku 1634, kdy bylo město požárem zničeno, což naznačuje existenci dřevěné stavby již v 16. století. Po dalším požáru v roce 1646 došlo k přestavbě budovy, ze které pravděpodobně pochází kamenný suterén se stropními klenbami.

Četné požáry ovlivňovaly další vývoj objektu. V roce 1781 byla postavena nová budova s pětiosým podloubím a vysokou sedlovou střechou, ve které se nacházela malá hodinová věžička s dvěma báními a třemi ciferníky. Tato věžička byla zničena požárem v roce 1788. V roce 1819 byla střecha snížena, v jejím středu pak vznikla nová hodinová věž sestupující až do přízemí, kterou však požár v roce 1838 zničil. V roce 1842 byla osazena skromnější věžička se dvěma ciferníky.

Výrazná změna architektury proběhla v letech 1851–1854, kdy radnice potřebovala prostory pro nově zřízený okresní soud. Byla rozšířena o dvě klenební pole směrem na jih a vyvedena zděná hranolová věž o výšce třiceti metrů, zakončená stanovou střechou se téměř třímetrovou lucernou. Původně měla dvoumetrové dřevěné ciferníky na čtyřech stranách.

V roce 1877 se městská samospráva přestěhovala, později v roce 1893 do nově postavené radnice. Stará radnice zůstala ve vlastnictví města a byla pronajata za 1200 zlatých ročně. V roce 1905 byla opravena věž, vyměněna okna; v roce 1911 byla střecha opravena a doplněna o vikýř s půlkulatým oknem. Okresní úřad a soud budovu opustily až v roce 1926. Od roku 1929 zde sídlilo městské muzeum, které se do budovy zámku hrabat Harrachů přestěhovalo v letech 1952–1953.

Během protektorátu byly původní dřevěné ciferníky nahrazeny prosklenými, která byla po druhé světové válce podsvícena. V 70. letech 20. století byly upraveny vnitřní prostory, vznikla obřadní síň s tapisériemi a zasedací místnost v patře. Kvůli narušení statiky při odvlhčování suterénu musela být budova na přelomu 70. a 80. let zpevněna ocelovými táhly. Konec století znamenal výměnu omítek, střešních krytin a tesařskou rekonstrukci lucerny.

Klíčovým prvkem radnice jsou hodiny, jejichž stroj vyrobil jilemnický mistr Josef Pochop v roce 1842. V roce 1854 byly rozšířeny o opakovací mechanismus na iniciativu purkmistra Dominika Jerieho. Disponují jedinečným systémem odbíjení pomocí tří cymbálů: malý cymbál oznamuje počet čtvrtí, střední cymbál hodiny v dvanáctihodinovém systému a velký cymbál každou celou hodinu opakuje počet hodin. Celkem se ozvou 1020krát za den, což je nejpracovitější hodiny v Evropě. V roce 1917 byly dva menší cymbály zrekvírovány a nahrazeny kolejnicemi; nové cymbály byly vráceny v roce 1923. Mechanismy vyžadují každodenní natahování.

V současnosti slouží budova jako hlavní sídlo Městského úřadu Jilemnice. V erhövaném přízemí se nachází matrika a obřadní síň, v suterénu provozuje restauraci s vlastním zázemím. Věž s hodinovým strojem je obvykle nepřístupná, ale bývá otevřena pro návštěvníky během jarmarků, kulturních akcí nebo v rámci komentovaných prohlídek po dohodě s informačním střediskem.

Jilemnická radnice představuje unikátní spojení klasicistní architektury a řemeslné preciznosti místního hodinářství. Její historie plná požárů a přestavb svědčí o odolnosti města a významu této administrativní dominanty. Návštěva věže a poslech unikátního odbíjení hodin nabízí přímý kontakt s technickou historií regionu.