Městské divadlo Znojmo Budova divadla

Městské divadlo ve Znojmě na náměstí Republiky je významnou kulturní budovou v historizujícím slohu. Současná stavba byla otevřena v roce 1900 a provoz zajišťuje Znojemská Beseda. V letech 1962 až 2000 neslo divadlo název Jihomoravské divadlo. Do roku 1918 se nazývalo Stadt-Theater. Tato památka představuje důležitý doklad vývoje divadelní architektury a společenského života ve městě.

Divadelní tradice ve Znojmě sahá hluboko do minulosti. První představení probíhala již na přelomu 13. a 14. století, kdy žáci školy u kostela svatého Mikuláše prováděli pašijové hry. Církevní instituce se podílely na provozování náboženských her i v dalších stoletích. První písemný doklad o divadle ve Znojmě pochází z 18. února 1548, kdy rektor znojemské školy obdržel za provedenou komedii jeden zlatý. Rozvoji divadla se od roku 1624 věnovali jezuité. Hráli mravoučné hry s biblickými náměty či ze života světců v interiéru radnice i na otevřených prostranstvích. Od konce 16. století byla ve městě provozována také opera. Stálou scénu získalo Znojmo po zrušení kláštera klarisek Josefem II. V roce 1782 se divadlem stala přestavěná kaple svatého Bernarda, sloužící do konce 15. století jako židovská synagoga. Na její koupi a stavbu přispělo město i šlechta jako Althanové a Lichtenštejnové. První představení se zde konalo 12. prosince 1784. České hry se v počátcích konaly v sále hostince U Zlaté studně. Od roku 1870 je organizovala Beseda Znojemská, která uvedla první představení 18. září 1870. Z důvodu nevyhovujícího stavu divadla v kapli svatého Bernarda se městská rada již od 60. let 19. století zabývala výstavbou nové budovy. V roce 1892 byla stará budova uzavřena a výbor pro výstavbu vedl starosta Johann Brantner. Na konci 19. století zažívalo rakousko-uherské mocnářství rozvoj městské infrastruktury a kulturních staveb v historizujících slozích. To vedlo k potřebě reprezentativních budov pro společenský a umělecký život. Plány vypracovala vídeňská firma Helmer a Felner. Architektem nové budovy na náměstí Republiky se stal Alexander Graf. Výstavbu zahájenou v lednu 1899 realizoval místní stavební inženýr Adolf Janisch a dokončil ji do konce roku. V roce 1900 probíhaly práce v interiérech. Po vzniku Československa začalo divadlo hrát i česky. V roce 1920 se do jeho čela postavil první Čech Alfréd Krafft. Během druhé světové války byl vytvořen jeden německý profesionální soubor pro divadla v Jihlavě a Znojmě. V dubnu 1945 byla budova těžce poškozena bombardováním. V období komunismu prodělala stavba několik necitlivých změn včetně demolice divadelního skladu. Při ní došlo k likvidaci staré malované opony i historického vybavení. V letech 1992 až 2000 proběhla modernizace a rekonstrukce, která částečně obnovila původní venkovní i vnitřní vzhled divadla.

Architektonická výtvarná koncepce budovy obsahovala renesanční i barokní témata. Exteriér se blížil Grafově vídeňské Volksoper, avšak kvůli zmenšeným proporcím stavby a omezeným finančním prostředkům byl zjednodušen. Samotná stavba byla zhotovena z cihel a kamene. Interiér byl proveden v novobarokním stylu v bílé, červené a zlaté barvě. Hlediště s jediným balkonem má podobu amfiteátru s mírně zakřivenými oblouky křesel v plné šíři sálu. Po bocích jsou dvě čtveřice lóží ve dvou patrech. Lóže starosty byla umístěna v patře levé strany nejblíže k hledišti a byla označena standartou s vyšívaným městským znakem. Malířská výzdoba byla svěřena dekoratérské firmě Schallud a Franke. Původní projekt počítal s kapacitou 532 diváků, ale ta byla navýšena na 616. Zastavěná plocha budovy činila 734,5 metrů čtverečních a jeviště mělo délku 7,5 a šířku 12 metrů. V současné podobě po rekonstrukcích má divadlo kapacitu 278 sedících diváků.

Provoz divadla zajišťuje Znojemská Beseda. V průběhu historie prošla budova stavebními úpravami. Mezi ně patřila první rekonstrukce ve 30. letech 20. století spočívající v rozšíření orchestřiště a úpravách na jevišti, dále poválečné opravy po bombardování v roce 1945 a rozsáhlá modernizace v letech 1992 až 2000.

V roce 1789 hostilo znojemské divadlo premiéru hry Fiesco a jeho spiknutí v Janově od Friedricha Schillera, která byla uvedena necelých pět let po svém vzniku. Své divadelní začátky zde prožil také Max Pallenberg, který později v Německu zpopularizoval postavu Švejka. Na divadelní scéně vystupovali rovněž herci jako Sophie Schröder, Alexander Girardi nebo Stella Hohenfels. Současná budova byla slavnostně otevřena 29. září 1900 hrou Dva šťastné dny od Franze Schöntana a Gustava Kadelburga. Ke stému výročí v roce 2000 byla znovuotevřena operou V studni od Viléma Blodka.

V současné podobě slouží divadlo jako funkční kulturní prostor s kapacitou 278 sedících diváků. Návštěva této historické budovy nabízí pohled do architektonického vývoje divadelnictví na Znojemsku a umožňuje docenit dlouhou tradici kulturního života ve městě.