Kardinála Berana 15 Nájemní dům

Vítejte v Plzni, v části Jižní Předměstí. Právě teď stojíte před budovou v ulici Kardinála Berana číslo patnáct. Podívejte se na ni pozorně. Před vámi se tyčí stavba, která svým vzhledem výrazně vybočuje z běžného obrazu staršího města. Je to dům, který svou podobou mluví o odvaze, modernitě a touze po novém. Vnímejte jeho čisté linie a způsob, jakým se do prostoru vkládají jednotlivé části. Je to architektura, která se nesnaží o zdobení pro samotné zdobení, ale hledá krásu v jednoduchosti a geometrii.

Pojďme se nyní zastavit u toho, jak tento dům vznikl a kdo byl jeho tvůrcem. Píšeme si rok tisíc devět set třicet devět. Je to období plné napětí, ale zároveň i doba, kdy v Plzni rozkvétala moderní architektura. Právě v tomto roce byl vybudován tento nájemní dům pro manželský pár Jaroslava a Libuše Nachtigalových. Jaroslav byl majitelem galanterie, což byl v té době velmi lukrativní obchod s textilem a drobnými doplňky. Manželé chtěli dům, který by nejen sloužil k pronájmu, ale zároveň by v něm mohli žít v maximálním pohodlí a stylu své doby. K návrhu tohoto ambiciózního projektu pozvali architekta Václava Neckáře. Ten do díla vložil veškeré své znalosti o tehdy nejmodernějším proudu v architektuře, kterým byl funkcionalismus.

Nyní věnujte svou pozornost samotnému vzhledu budovy. Když se na ni díváte, všimněte si, že dům není jen jedním jednoduchým kvádrem. Architekt Neckář s ním pracoval jako s hromadou abstraktních hranolovitých hmot. Tyto tvary do sebe zapadají a vytvářejí dynamický celek. Sledujte, jak se střídají různé plochy a jak jsou využity kontrastní barevné plošiny, které domu dodávají hloubku a rytmus. Je to velmi odvážný přístup, který měl v roce tisíc devět set třicet devém působit velmi moderně a v mnohém předběhnout svou dobu.

Podívejte se blíže na detaily, které můžete vidět přímo z místa, kde stojíte. Jedním z nejvýraznějších prvků je arkýř, což je ta vyčnívající část budovy. Všimněte si jeho neobvyklého tvaru, který připomíná trojramenný kříž. Tento prvek není jen estetickým doplňkem, ale slouží k tomu, aby do prostor domu proniklo více světla a aby obyvatelé měli lepší výhled do okolí. Celý objekt je čtyřpatrový a pokud zvednete zrak úplně nahoru, uvidíte plochou střechu. V té době to byla revoluční myšlenka. Střecha totiž nesloužila pouze jako krytí domu, ale byla navržena jako sluneční terasa. Představte si ty léta předtím, než se stala terasy běžným standardem, jaký známe dnes. Byla to oáza klidu a vzduchu nad hlučnicí města.

Když přemýšlíme o lidech, kteří s tímto místem byli spjati, musíme se vrátit k investorům, tedy Jaroslavovi a Libuše Nachtigalovým. Pro ně tento dům představoval vrchol jejich úspěchu. Největší luxus si však dopřáli v prvním patře. Právě zde se nacházel jejich vlastní byt. Nebyl to jen obyčejný prostor k bydlení, ale skutečný vrchol tehdejšího komfortu. Byt byl vybaven etážovým topením, což byla v té době naprostá špička v technice. Zatímco v jiných domech se muselo topit v každé místnosti zvlášť nebo se spoléhalo na jedno centrální místo, zde měli majitelé možnost ovládat teplo v různých patrech a prostorách efektivněji. Byl to symbol moderního života, kde technologie slouží člověku a zajišťuje mu maximální pohodu.

Možná vás bude zajímat, proč je tento dům dnes tak ceněný. Jde o jednu z významných funkcionalistických staveb v Plzni. Funkcionalismus totiž říká, že forma musí následovat funkci. To znamená, že dům má vypadat tak, aby nejlépe plnil svůj účel, bez zbytečných ozdob, které by jen překážely. Právě tato čistota a odvaha v používání geometrických tvarů způsobila, že byl objekt v roce dva tisíce jeden oficiálně prohlášen za kulturní památku. Tímto krokem stát uznal, že dům Nachtigalových není jen obyčejným nájemním domem, ale architektonickým divem, který musí být zachován pro budoucí generace.

Zkuste si nyní představit, jaký pocit museli mít lidé, kteří kolem tohoto domu procházeli v roce tisíc devět set třicet devět. V okolí pravděpodobně převládaly tradiční domy s šikmými střechami a ozdobnými římsy. A najednou zde stál tento bílý, hranolitý objekt s plochou střechou a neobvyklým arkýřem. Musel působit jako loď z budoucnosti, která přistála uprostřed plzeňského předměstí. Je to fascinující pomyslet si, že i v tak neklidném roce, jako byl rok vzniku budovy, našli lidé prostor pro kreativitu, luxus a víru v moderní budoucnost.

Když se dnes díváte na fasádu, vnímejte ji jako záznam doby, kdy se Plzeň stávala moderním průmyslovým centrem a její obyvatelé chtěli žít v souladu s novými trendy. Tento dům je tichým svědkem změn, kterými město procházelo, a zároveň připomínkou toho, že dobrý design a kvalitní architektura nestárnou, ale s časem získávají na hodnotě.

Nyní, když jste se seznámili s příběhem domu Jaroslava a Libuše Nachtigalových, doporučuji vám ještě chvíli zůstat a zkusit si z různých úhlů prohlédnout, jak se mění pohled na tyto hranolovité hmoty. Všimněte si, jak světlo dopadá na barevné plochy a jak arkýř v podobě kříže rozbíjí rovinu stěny. Je to lekce geometrie v praxi.

Děkuji vám za společnou zastávku u této krásné památky. Doufám, že jste pocítili ducha moderny, který z těchto stěn stále vyzařuje. Nyní vás zvaním k další procházce po Plzni a objevování dalších skrytých pokladů tohoto města. Přeji vám příjemný zbytek dne a inspirativní pokračování vaší cesty. Nashloucháme se znovu u dalšího zastavení.