Pelléova vila (Dobřichovice) Vila

Vítejte v Dobřichovicích. Zastavte se na chvíli, nadechněte se a podívejte se před sebe. Stojíte právě před budovou, která v sobě nese příběhy několika desetiletí, vypráví o přátelství národů a o touze po kráse a klidu. Před vámi se tyčí Pelléova vila, stavba, která svou podobou vyčnívá z okolí a okamžitě vás přivábí svou vznešeností. Vnímejte její samostatné umístění v prostoru, díky kterému může budova plně vyniknout a vy ji můžete obdivovat z každé strany, aniž by vám v tom cokoli bránilo. Je to místo, kde se setkává soukromí rodinného domova s reprezentativním charakterem sídla významných osobností.

Pojďme se nyní vrátit v čase o více než sto čtyřicet let zpět, do konce devatenáctého století. Byla to doba velkých změn, kdy se města rozrůstaly a bohatší vrstvy společnosti začaly hledat útočiště mimo hlučné centrum. Právě v tomto období, konkrétně v letech tisíc osm set osmdesát dva až osmdesát tři, vznikla tato vila. Jejím tvůrcem byl architekt František Buldra, který ji navrhl pro manžele Verichovy. V té době vládla éra historismu, což byl směr, který se s oblibou vrátil k prvkům z minulosti, a zároveň zde začínal proces, který dnes známe jako suburbanizace, tedy stěhování obyvatel do příměstských oblastí za lepším vzduchem a klidem. Pro manžele Verichovy byla tato vila zřejmě ztělesněním jejich snů o moderním, ale zároveň elegantním bydlení v blízkosti přírody.

Nyní prosím, věnujte svou pozornost samotné architektuře. Podívejte se pozorně na celkovou kompozici domu. Budova je vyvedena v klasicizujícím stylu, což znamená, že klade důraz na rovnováhu, řád a čistotu linií. Všimněte si prvků, které dominují celému vzhledu. Vaším zrakem pravděpodobně okamžitě vyletí vzhůru hranolová dvoupatrová věž. Tato věž není jen ozdobou, ale dodává stavbě dynamiku a určité hradovité vyznění, které v obyčtných rodinných domech té doby nebývalo. Dále se zaměřte na tzv. rizality, tedy ty části fasády, které mírně vystupují před rovinu zdi. Právě tyto prvky rozbíjejí monotónnost stěn a vytvářejí hru světla a stínu, která mění vzhled vily během celého dne v závislosti na poloze slunce. Celý dům působí harmonicky a vyzařuje klid, který byl pro obyvatele konce devatenáctého století tak důležitý.

Když si takto prohlížíte fasádu, možná vás napadne, jak se k tomuto domu připojily jména, která zní v našich dějinách velmi významně. Pojďme se posunout do roku tisíc devět set dvacet jeden. V tomto roce se majitel vily změnil. Budovu zakoupil francouzský generál Maurice Pellé. Představte si, jaký to musel být zlom pro toto místo, když se zde usadil vysoký představitel francouzské armády. Generál Pellé nebyl v našich zemích jen cizincem, ale symbolem silného spojení mezi Francií a nově vzniklou Československou republikou. Vila se tak stala místem, kde se prolínaly osobní ambice, vojenská disciplína a diplomatické vztahy.

Právě díky generálovi Pellému se v těchto zdech odehrávaly události, které mají historický rozměr. Představte si rok tisíc devět set dvacet tři. V Dobřichovicích vládlo určité vzrušení, protože vily generála Pellého zavítal sám prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Představte si si tyto dva muže, jednoho z nejvýznamnějších státníků dvacátého století a zkušeného francouzského generála, jak spolu diskutují v obývacím pokoji nebo procházejí zahradou. Byla to doba optimismu, budování státu a utužování mezinárodních vztahů. Bohužel tato kapitola skončila poměrně brzy, protože generál Maurice Pellé zemřel již v roce tisíc devět set dvacet čtyři. Přesto však jeho jméno zůstalo s touto vilou spojené natolik silně, že se pod ním budova nese dodnes.

Nyní vás chci pozvat k jedné velmi speciální části vily, kterou byste rozhodně neměli přehlédnout. Pojďme se společně zaměřit na jižní fasádu. Pokud se podíváte na přízemní verandu, uvidíte něco, co je v celém kontextu českého umění naprosto unikátní. Jsou zde malované lidové motivy. Tyto malby vytvořila umělkyně Zdenka Braunerová, která byla součástí významné rodiny umělců, kde působila i Jarmila Braunerová. To, co dělá tento detail tak výjimečným, je skutečnost, že jedná se o jedinou nástěnnou malbu v celém díle Zdeňky Braunerové. Je to malý, ale vzácný kousek umění, který vnáší do klasicistní architektury prvek lidovosti a hravosti. Je fascinující pomyslet si, že právě zde, v Dobřichovicích, zůstal zachován tento jediný vzorek její práce s malbou přímo na zdi. Je to takový skrytý poklad, který odhalí jen ten, kdo se na budovu podívá pozorně.

Zkuste si nyní představit, jaká atmosféra v tomto domě panovala v dobách první republiky. Vůně čerstvého tabáku, zvuk cizích jazyků, šustění novin a diskuse o budoucnosti Evropy. Tato vila nebyla jen obyčejným domem, byla to reprezentativní vstupní brána do světa tehdejší elity. Každý detail, od hranolové věže až po jemné lidové motivy na verandě, vypráví svůj vlastní příběh o lidech, kteří zde žili, a o době, která už dávno pominula, ale svou stopu v architektuře zanechala.

Když se nyní rozhlédnete kolem sebe, vnímejte, jak se tato historická stavba vpisuje do dnešní krajiny. Je jako ostrov v čase, který nás připomíná, že i v malých městkách mohou být ukryta místa s velkou historií. Pelléova vila je důkazem toho, jak se osobní osudy jednotlivců, jako byli manželé Verichovi nebo generál Pellé, mohou protnout s velkou politikou a uměním.

Děkuji, že jste mě doprovázeli na této krátké cestě historií a architekturou. Nyní už budova patří vám. Doporučuji vám obejít ji celý dokola, znovu se podívat na detaily věže a nechat se inspirovat malbami Zdeňky Braunerové. Vnímejte ticho a klid, který vily obklopuje, a zkuste si představit, co by vám stěny tohoto domu vyprávěly, kdyby mohly mluvit. Přeji vám příjemné prozkoumávání okolí a krásný zbytek dne v Dobřichovicích. Na shledanou.