Kostel svaté Kunhuty (Jevišovka) Kostel

Vítejte v Jevišovce. Stojíte právě před Kostelem svaté Kunhuty, stavbou, která vás svou podobou pravděpodobně hned při prvním pohledu zaujala. Je to místo, kde se setkávají dvě zcela odlišné doby, dva světy a dva přístupy k tomu, jak by měla vypadat domov boží. Když se podíváte před sebe, uvidíte budovu, která působí velmi čistě, střídmě a moderně. Je to architektura, která se nezaměřuje na zbytečné ozdoby, ale na jasné linie a funkčnost. Všimněte si však toho neobvyklého spojení, které tuto stavbu činí unikátní v celém našem kraji. Do moderního těla chrámu je totiž vklíněna stará věž, která vypráví příběh mnohem starší než samotná budova kolem ní.

Pojďme se nyní zastavit u toho, jak k této neobvyklé podobě vůbec došlo. Abychom pochopili dnešní stav, musíme se vrátit daleko do minulosti. Na tomto místě kdysi stál raně středověký kostel, který sloužil místním obyvatelům po mnoho století. Časem se však ukázalo, že původní stavba již nestačí nebo je v špatném stavu. Na přelomu let tisíc devětset dvacet devět a tisíc devětset třicet se tedy rozhodlo, že bude vybudován nový chrám. V té době v architektuře vládly nové proudy a hledal se nový jazyk vyjádření. Tímto autorem a tvůrcí nové podoby byl architekt Miloslav Kopřiva. Jeho úkolem bylo vytvořit prostor, který by odpovídal duchu doby, a tak vznikl tento výrazný příklad funkcionalismu. Nový kostel byl následně vysvěcen v roce tisíc devětset třicet jeden.

Nyní věnujte pozornost tomu, co vidíte přímo před sebou. Podívejte se na kontrast mezi hlavní částí stavby a tou zmíněnou věží. Zatímco hlavní tělo kostela představuje moderní přístup z počátku dvacátého století, věž je pozdně gotická. Je to fascinující detail, protože tato věž nebyla postavena nově, ale byla zachována z původního, staršího chrámu. Představte si ten moment, kdy se moderní zdi začaly připojovat k kameni, který zde stál už stovky let. Tato věž s válcovým schodištěm byla přistavena k původnímu chrámu ještě před rokem tisíc čtyři sta osmdesát sedm. Je to v podstatě jediný hmatatelný fragment starého středověkého světa, který se v novém hávu zachoval. Právě toto spojení starého a nového dělá z kostela svaté Kunhuty kulturní památku České republiky.

Když budeme přemýšlet o lidech, kteří s tímto místem byli spojeni, nesmíme zapomenout na osobnosti, jako jsou Josef Kubíček či Ignác Lengelacher. Jsou to jména, která jsou vpisána do dějin tohoto místa a pomáhla utvářet jeho duchovní i materiální podobu. Každý z nich přinesl svou stopu do toho, jak vnímáme tento prostor dnes. Je zajímavé sledovat, jak se v průběhu času měnily potřeby komunity a jak se to promítalo do podoby budovy. Od raného středověku přes gotiku až po moderní funkcionalismus.

Nyní vás chci zaujmout jednou zajímavostí, která se skrývá v interiéru. Pokud se rozhodnete vstoupit dovnitř, zaměřte svou pozornost na hlavní oltář. V jeho retabulu, tedy v té ozdobné části za oltářem, je zachován obraz, který pochází z původního, starého kostela. Je to podobný princip jako u té věže. Zatímco budova kolem je nová a moderní, tento obraz v sobě nese paměť předchozích generací. Je to jako malý okno do minulosti, které přežilo vybourání starých zdí a našlo své místo v novém prostoru. Také zvony, které slyšíte znít z gotické zvonice, jsou součástí tohoto dlouhého řetězce historie.

Zastavte se na chvíli a vnímejte atmosféru tohoto místa. Je to prostor, kde se nebo setkává se zemí a kde se moderní linie setkávají s gotickým kamenem. Je to připomínka toho, že pokrok nemusí znamenat úplné smazání minulosti, ale může být její rozvinutím. To, že architekt Miloslav Kopřiva zvolil cestu zachování věže, ukazuje na respekt k historii i v době, kdy se vše chtělo stavět úplně nově.

Nyní už můžete v klidu pokračovat ve své cestě. Doporučuji vám kostel objít z různých stran a zkusit si představit, jak vypadalo okolí v době, kdy zde stál pouze ten původní středověký chrám a jaký pocit muselo mít lidi v roce tisíc devětset třicet, když viděli vyrůstat tyto odvážné moderní zdi. Prozkoumejte okolní prostor Jevišovky, vnímejte ticho tohoto místa a nechte se inspirovat tím, jak se zde prolínají staletí. Děkuji vám za pozornost a přeji vám příjemný zbytek vašeho objevování tohoto krásného koutu Jihomoravského kraje. Na shledanou.