Na místě, kde se dnes vine ulice Údolní přibližně u čísla 30, stávala po více než dvě staletí kaple zasvěcená sv. Františku Xaverskému. Vysvěcena byla 14. října 1680 na křižovatce úvozové cesty vedoucí ze Starého Brna na Tivoli – dnešní přibližně ulice Úvoz – s cestou vedoucí ze Švábky, tedy dnešní Údolní. Její vznik byl výrazem vděčnosti za to, že Brno přestálo jednu z opakujících se morových ran, jež tehdy sužovaly středoevropská města.

Více než sedmdesát let po svém vysvěcení prošla kaple rozsáhlou přestavbou. V letech 1755 až 1758 ji přebudovali jezuité podle návrhu Františka Antonína Grimma. Součástí stavby se stala zvonice umístěná na vrcholu střechy, opatřená umíráčkem – a ten zvonil i během poprav konaných na nedaleké šibenici. Tento detail výmluvně ukazuje, jak byl veřejný prostor tehdejšího Brna protkán připomínkou smrtelnosti. Kaple je zachycena na prvním vojenském mapování habsburské monarchie, které ji tak fixuje jako doložený bod historické topografie města.

Konec sakrálního života stavby přinesly josefínské reformy. Roku 1784 ztratila kaple svoji církevní funkci a v roce 1789 zahájila nový, zcela prozaický život jako mýtnice – výběrčí místo pro cesty vedoucí do města. Tato proměna nebyla v josefínském období výjimečná, přesto jde o výmluvný příklad toho, jak rychle dokázala státní správa přerohlit věřejnou budovu k vlastním účelům.

Konečného zániku se kaple dočkala na sklonku 19. století. Přesný rok demolice není zcela jistý; prameny uvádějí rok 1888, jiné pak rok 1896. Po stavbě nezůstaly žádné hmotné pozůstatky. Kdo dnes prochází ulicí Údolní a zastaví se přibližně u čísla 30, stojí na místě, kde se dvě stě let klenula stavba spojující morové díkůvzdání, jezuitskou přestavbu a nakonec i přízemní výběr mýtného – souhrn osudů, jaký je pro středoevropské sakrální stavby přiléhavě příznačný.