kostel Božího Těla a svatého Ducha Kostel

Kostel Božího Těla a svatého Ducha ve Slavonicích, okres Jindřichův Hradec, je nejstarší stavbou v obci, jejíž počátky sahají do konce 13. století. Tato pozdně gotická budova je významná jako historické poutní místo spojené s kultem Eucharistie a představuje jeden z nejvýznamnějších památníků v regionu.

Podle pověsti byla původní gotická kaple postavena kolem roku 1280 na místě, kde se opakovaně objevovala Eucharistie odcizená z farního kostela Nanebevzetí Panny Marie. I přes návrat ukradené hostie se stále znovu objevovala na stejném místě, což vedlo k postavení kaple. V roce 1296 ji vysvětil olomoucký biskup Dětřich a udělil jí neplnomocné odpustky, které následně udělovali další biskupové do roku 1415.

Architektura kostela prošla několika významnými proměnami. Původní gotická kaple byla v letech 1478–1491 pozdně goticky upravena na dvojlodní poutní stavbu. Během baroka došlo k přestavbě, která zahrnovala přistavění severní lodě s novým hlavním oltářem Korunování Panny Marie a dvěma postranními oltáři – Panny Marie Sněžné a svatého Kříže s Božím hrobem. V druhé polovině 19. století byl kostel opraven ve stylu novogotickém. Na začátku 19. století zde byla postavena také Loretánská kaple.

Dějiny stavby byly ovlivněny náboženskými konflikty. V roce 1423 během husitského obléhání Slavonic byla kaple zpustošena a vypálena, ale již v roce 1436 byla obnovena na zbylém gotickém zdivu a presbytáři. Koncem 16. století se kostel stal protestantským a byl zasvěcen svatému Duchu, zatímco po roce 1620 se opět vrátil do rukou katolíků. V roce 1783 byl kostel uzavřen na základě josefinských reforem, což vedlo ke ztrátě části mobiliáře. Díky zásluhám faráře Josefa Grosse byl však od roku 1800 zachován pro obecný účel za podmínky, že veškeré náklady na provoz a opravy převezme město Slavonice, které jej vlastní dodnes.

U kostela stávala až do roku 1778 poustevna, kterou obýval Leopold Mendig, poslední mnich Třetího řádu svatého Františka. Po jeho smrti byla poustevna využívána jako obydlí světského kostelníka a v roce 1913 zde krátce pobývala komunita karmelitek. Z bohatého poutního období se díky rodině fundátorů zachovaly dva votivní obrazy z let 1753 a 1761, které byly po sto letech opět vráceny do kostela. Název Božího Těla odkazuje na kult nejsvětější svátosti, zatímco hlavní oltář je zasvěcen Duchu svatému.

Kostel Božího Těla a svatého Ducha je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka České republiky. Je to místo, které stojí za návštěvu pro každého, kdo hledá autentickou historii a architekturu spojenou s tradicí poutního ruchu.