Kostel svatého Jakuba Staršího v Bystřeci je orientovaná sakrální stavba v okresu Ústí nad Orlicí postavená v empírovém slohu v letech 1827–1832 na mírném svahu uprostřed hřbitova na pravém břehu Bystřeckého potoka. Slouží jako farní kostel zdejší farnosti a je pozoruhodným příkladem propojení staršího prvku s architekturou nové doby.

Původní kostel v Bystřeci byl dřevěný a pochází z druhé poloviny 14. nebo počátku 15. století. Patřila k němu samostatně stojící dřevěná zvonice. Roku 1779, v roce po povýšení místní lokálie na farnost, byla tato zvonice nahrazena stavbou zděnou. Na počátku 19. století si místní farnost vyžádala nový, reprezentativnější chrám. Stavbu v letech 1827–1832 vedl stavitel Jan May z Dražkovic, patrně podle projektu architekta Kašpara Viletěla. Při stavbě bylo využito předchozího zděného prvku – zvonice zabudovaná do západního průčelí se stala dominantou nové stavby. Takovéto sekundární spojení dvou původně samostatných prvků bylo vzácností. Chrám byl vysvěcen již 17. října 1830, dva roky před formálním dokončením stavby. Roku 1898 byla věž zvýšená o novorenesančně upravené patro. Generální oprava proběhla v letech 1972–1987, a v letech 1992–1993 byly do věže pořízeny dva nové zvony.

Chrám představuje stavbu jednolodní s obdélným půdorysem. Charakteristickou rysi je hranolová věž zcela zapuštěná do západního průčelí, která vznikla právě zabudováním bývalé středověké zvonice. Presbytář je užší a mírně odsazen, pravoúhle zakončený; k jeho severní straně přiléhá sakristie, k jižní straně lodi pak drobná předsíň. Střechy jsou částečně pokryty eternitem, částečně oplechovány. Věž vyvěnčuje stlačená osmiboka baň s lucernou a makovicí. Vnější výraz je střídmě stylizovaný – fasády jsou hladké a nezdobené, prosvětlené obloukem zaklenutými okny. Hlavní portál má kamenné ostění, západní průčelí je rytmizováno dvojicí toskánských štukových pilastrů s konzolovou korunní římsí. V jižní zdi lodi se dochovaly tři zazděné pískovcové náhrobní kameny z doby kolem roku 1800.

Loď je zaklenutá sledem tří klenebních polí s plackovou klenbou, kterou nesou přízední pilíře. Ve západní části lodi stojí zděná kruchta. Presbytář i podkruchtí mají rovněž plackovou klenbou. Kostel měl čtyři oltáře: hlavní s obrazem pražského mistra Jakuba Zimmermanna, oltář Panny Marie se sochou Immaculaty z poloviny 18. století a dva sloupové oltáře s obrazy od Jana Vorličky z Jablonného nad Orlicí. Vorličky zde zanechali také cyklus čtrnácti zastavení křížové cesty z roku 1832. Z liturgických předmětů se dochovaly tři kalichy a monstrance vysoká 63 centimetrů. Zvon z roku 1585 od Eliáše Stodoly z Hradce Králové nese znak Pernštejnů.

Kostel svatého Jakuba Staršího je svědectvím dlouhého vývoje sakrální architektury a bohaté místní historie, která sahá od středověku až do doby současné.