Zámek ve městě Chrast v Pardubickém kraji prošel během staletí proměnou od středověké tvrze přes renesanční sídlo šlechtických rodů až po barokní biskupskou rezidenci. Dnešní podobu získal v první polovině 18. století zásluhou architekta Santiniho a od té doby se jeho celkový ráz již nezměnil. Dnes v jeho prostorách sídlí Městský úřad a Městské muzeum.

Chrast se poprvé připomíná roku 1318 jako majetek Radslava z Chrasti. Větší část zdejší půdy náležela podlažickému klášteru, který zanikl za husitských válek. V polovině 15. století přešla Chrast do zástavního držení rodu Kostků z Postupic, kteří ji vlastnili do roku 1542. Dědičně ji získal v roce 1571 Diviš Slavata z Chlumu a Košumberka, tehdy k ní patřilo devět vesnic a zbytky zpustošeného kláštera.

Za Albrechta Slavaty se Chrast stala roku 1577 samostatným statkem a pravděpodobně tehdy vznikla tvrz, z níž se dodnes zachovaly klenby v nejstarší budově zámku. Počátkem 17. století přešlo panství na Markétu Berkovou z Dubé, rozenou Trčkovou, která nechala tvrz přestavět na renesanční zámek. Ke statku tehdy náleželo třináct vesnic. Markéta na zámku sídlila do roku 1620, poté odešla do Prahy a objekt zůstal zčásti neobydlený. Po její smrti zdědil panství vnuk Matyáš Ferdinand Berka z Dubé, jenž však zemřel předčasně a bez potomků.

Zásadní obrat přišel roku 1656, kdy chrastecké panství se 17 vesnicemi koupil pražský arcibiskup kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu za 80 000 zlatých. Panství se stalo hospodářskou základnou nově zřízeného královéhradeckého biskupství, jež bylo founded roku 1664. Protože výstavba biskupské rezidence přímo v Hradci Králové se pro finanční spory s tamní městskou radou protahovala, využívali první královéhradečtí biskupové chrastecký zámek jako své hlavní sídlo. Biskup Jan František Kryštof z Talmberka pobýval v Chrasti trvale a Hradci se záměrně vyhýbal.

Po požáru městečka roku 1709 přistoupil biskup Tobiáš Jan Becker k rozsáhlé barokní přestavbě. Po jeho smrti roku 1710 ujal se iniciativy nástupce Jan Adam Vratislav z Mitrovic a angažoval architekta Santiniho. Santini pro královéhradecké biskupství pracoval zároveň na rezidenci v Hradci Králové, podílel se na obnově chrasteckého kostela Nejsvětější Trojice a na přestavbě hřbitovního kostela sv. Martina. V Chrasti navrhl celkovou koncepci a projekt východního traktu — dvoukřídlé jednopatrové stavby na půdorysu písmene L. Ústředním prostorem se stala kaple sv. Jana Nepomuckého, jejíž presbytář vystupuje z hmoty budovy směrem do zahrady. Přestavba původní budovy na náměstí byla dokončena roku 1742 západním traktem za biskupa Jana Josefa Vratislava z Mitrovic.

I poté, co byla rezidence v Hradci Králové dostavěna, zůstával chrastecký zámek oblíbeným biskupským sídlem. V době josefínských reforem, kdy vypukly nové spory s Hradcem, přesídlil sem trvale bishop Jan Leopold Hay. Od poloviny 18. století probíhaly pouze drobné úpravy a celkový ráz zámku zůstal nezměněn. V 80. letech 19. století byla za biskupa Josefa Jana Haise obnovena zámecká kaple. K chrasteckému velkostatku tehdy náleželo 2 711 hektarů půdy a Chrast plnila funkci hospodářského zázemí biskupství až do poloviny 20. století.

Pro návštěvníka je zámek v Chrasti místem, kde se v jediném objektu prolíná renesanční základ, barokní architektura Santiniho a staletá tradice biskupského dvora — a to vše jako živá součást fungujícího města.